České lesy jsou těžce postižené intenzivní těžbou. Místo zachycování oxidu uhličitého jej produkují
Lesy v Česku jsou podle odborníků v rozkladu. Místo plnění jedné ze svých hlavních funkcí - zachycování oxidu uhličitého jej naopak produkují. Z lesů také rychle mizí voda a živiny, což je velký problém i pro jejich další obnovu.
Už od útlého věku je nejen ve školách dětem vštěpováno, že lesy bychom měli chránit a starat se o ně, protože jsou plícemi planety. V tuzemských lesích ale už nejspíš informace o plících planety potažmo republiky neplatí. Lesy totiž díky rozsáhlému poškození a těžbě přestávají plnit svou klíčovou roli zachycování oxidu uhličitého a místo toho jej do ovzduší emitují.
Půda ztrácí vodu i živiny, to může být problém pro další výsadbu
Podle odborníků z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) totiž už od roku 2018 dochází k rozsáhlému rozpadu lesů v Česku, a tím i současného lesního hospodářství. Právě to se podle výzkumníků do značné míry opíralo o holosečné pěstování monokultur produkčních dřevin, zejména pak smrku.
„Navzdory zaběhnutým poučkám a názorům o tom, že kůrovcem jsou ohroženy spíše starší porosty v mýtním věku, poslední kůrovcová kalamita dopadla v podstatě na všechny věkové třídy, snad s výjimkou nejmladších porostů do 20 let,“ uvedl Martin Valtera z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie (LDF MENDELU Brno).
Výsledkem tohoto chování jsou tak tisíce hektarů kalamitních holin, které bude velmi obtížné zalesnit i kvůli tomu, že na odlesněných plochách panují špatné klimatické podmínky a půda zbylá po lesích rychle vysychá a ztrácí živiny. Kvůli nedostatku vhodného sadebního materiálu pak dochází k situacím, že je znovu vysazován smrk na nevhodných stanovištích. Všechny tyto rozsáhlé změny v lesích pak mají za následek změnu biologických procesů v půdě, vázání uhlíku, hydrologii ale i v koloběhu živin, které se z půdy vyplavují do vodních toků a tím se snižuje šance na úspěšné pěstování nových stromů.
Vědci se tak chystají detailněji zkoumat změny, které probíhají v lesních půdách na kalamitních holinách. Právě tam se totiž po dobu než dojde k zakrytí půdy po těžbě následnou vegetací může uvolňovat velké množství uhlíku, které dále podporuje globální změny klimatu.
Tříletý projekt, který by měl v budoucnu nabídnout návrh hospodářských postupů, jež podpoří vázání uhlíku a dalších funkcí půd na kalamitních plochách bude financovat ministerstvo zemědělství prostřednictvím Národní agentury pro zemědělský výzkum. Mimo Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti se k němu připojí i odborníci z Mendelovy univerzity v Brně nebo Česká zemědělská univerzita v Praze.
