Klimatická funkce lesů je podle odborníků po kůrovcové kalamitě zhoršená, lesy se tak méně „potí“

České lesy jsou podle odborníků na lesní hospodářství stále více zasaženy masivním kácením nejen v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. Díky tomu neplní jednu ze svých zásadních klimatických funkcí, kterou je schopnost vyrovnávání teplot ve svém okolí. Ve stále menší míře tak probíhá výpar z lesů, luk a pastvin, a tím stoupá teplota celé krajiny.

Teploty na pasekách dosahují i 50 °Celsia

Výsledky vědeckých prací ukazují na to, že právě snížený výpar z lesů, luk a pastvin má velký vliv na další ohřívání celé krajiny. Trpí tak především drobné lesní celky s rozlohou desítek hektarů, které nejsou v důsledku toho schopny udržet vlastní klima ve vysychající krajině. Mění se tak jejich klimatická funkce a zároveň i odolnost vůči dalšímu napadení kůrovcem a jinými škůdci.

Podle odborníků je zásadním mechanismem chladicí funkce vegetace takzvaná evapotranspirace. Ta ukazuje na celkový výpar ze zemského povrchu do atmosféry, který je vztažený k určitému území. Skládá se z fyzikálního výparu (evaporace) a fyziologického (transpirace). Evaporace zahrnuje pohyb vody do vzduchu z půdy, vodních ploch a vodu zachycenou na vegetaci. Transpirace je potom výpar vody vegetací, tedy zejména listy. Samotná evapotranspirace je velmi důležitou součástí vodního cyklu na Zemi.

A právě především v důsledku odlesnění, zhoršování zdravotního stavu porostů, ale i zbavení krajiny trvalé vegetace či zástavbou dalšího území se velmi důležitá evapotranspirace snižuje. To ve výsledku vede k dalšímu růstu povrchové teploty a ohřívání přízemní atmosféry. Krajina se tak nadále vysušuje a klima rychle mění.

Právě kvůli evapotranspiraci je velmi důležité udržovat lesní porosty v kondici. Ty totiž následně spotřebovávají velkou část dopadajícího slunečního záření pro výpar vody ve zmiňovaném procesu. Tím dochází ke snižování oteplování povrchu a přilehlé vrstvy atmosféry. Zdravé lesy tak udržují příjemné klima díky nižší povrchové teplotě a vysokému výparu.

Rozdíl, který vzniká v teplotě povrchu a teplotě vzduchu může být použit jako indikátor stavu vegetace včetně lesních porostů. Zdravé lesní porosty nebo mokřady tak za horkých letních dnů okolo poledne vykazují povrchovou teplotu asi o 1–3 °C nižší, než je teplota vzduchu. V odpoledních hodinách pak tento rozdíl může přesáhnout i 5 ° Celsia. V případě nelesní vegetace pak bývá teplota povrchová vyšší než teplota vzduchu. Na posečené louce a dalších holých površích tak může dosahovat rozdílu 10 – 20 °C.

Chladící schopnosti lesních porostů vědci studovali na modelovém území širšího okolí města Dačice za období let 1990 – 2019. To ukázalo, že po plošném odumření lesů v důsledku kůrovcové kalamity a následném odtěžení stromů došlo v roce 2019 k výrazné změně v teplotách. Poškozené či již vytěžené porosty vykazovaly povrchovou teplotu až o 10 °C vyšší než je teplota vzduchu. Oproti tomu orná půda vykázala lepší chladící schopnost než lesní porosty s rozdílem 2,5 °C.

Podle odborníků tak došlo po úhynu smrkových porostů a vykácení lesů k přehřátí ploch a odnášení vlhkosti vzestupným proudem ohřátého vzduchu. Vlivem těchto faktorů pak dochází k další expanzi kůrovce a dalších škůdců, které nadále poškozují lesní porosty.

Zhoršení chladících schopností lesů a jejich zdravotního stavu pak přispívá i ke zhoršování podmínek v okolní zemědělské krajině, která se rychle přehřívá. Na pasekách bez vegetačního pokryvu pak teploty v horkých letních dnech dosahují i na 40 – 50 °C. To je velký problém i pro obnovu lesních porostů, jelikož velmi rychle dochází k odvodnění a vysušení půdy a s tím i spojenými demineralizačními procesy v půdě. Ta se tak stává velmi nehostinným prostředím pro novou výsadbu, která by měla tu odstraněnou nahradit.