Chystaný zákon zakáže lidem vstup do některých lesů, varují před ním ochránci přírody
Zákaz vstupu by mohl už v příštích letech začít platit v některých lesích kvůli novele zákona o myslivosti, který připravuje Ministerstvo zemědělství. Zákon by totiž umožnil bez povolení od stavebního úřadu vyhlásit v některých lesích mysliveckou oboru. Následně by tak bylo možné les oplotit a zakázat do něj vstup veřejnosti. Novelu už kritizují ochránci přírody.
Ministerstvo zemědělství České republiky představilo kontroverzní novelu zákona o myslivosti, která se po vnějším připomínkovém řízení dostává do centra veřejného zájmu. Hlavním bodem novely je zjednodušení procesu zakládání mysliveckých obor a s tím spojený úplný zákaz vstupu do těchto areálů. Podle navrhovaných změn bude možné, aby větší vlastníci lesů o rozloze 50 a více hektarů mohli své pozemky prohlásit za myslivecké obory, oplotit je bez nutnosti získání povolení od stavebního úřadu a zakázat veřejnosti vstup. Tento radikální návrh vyvolává obavy z možnosti úplného zákazu vstupu do mnoha lesů v Česku.
Proti novele se již ostře postavil Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Ten vznesl řadu připomínek, které však byly Ministerstvem zemědělství odmítnuty. Zástupci ČSOP upozorňují, že novela omezí ústavní právo občanů na svobodu pohybu a zároveň negativně ovlivní ochranu přírody tím, že přeruší přirozené migrační koridory zvířat.
Podle Ministerstva zemědělství jsou ale změny motivovány především ochranou vlastnických práv, což je v souladu se závazky vlády. Novela má odpovědět na dlouhodobé stížnosti vlastníků, kterým stávající legislativa neumožňuje efektivně chránit svůj majetek před škodami způsobenými zvěří. Ministerstvo zdůrazňuje, že proces oplocování obor se bude nyní považovat za drobnou stavbu a nebude vyžadovat povolení stavebního úřadu.
Petr Stýblo, ředitel kanceláře ČSOP, však poukazuje na paradox, kdy zákon o myslivosti zároveň chrání i omezuje práva vlastníků. „Je to absurdní. Na jedné straně zákon o myslivosti dlouhodobě pošlapává práva vlastníků tím, že je nutí strpět aktivity myslivců na jejich (i oplocených) pozemcích. Nutí je strpět škody, které jim způsobuje zvěř, jejíž přemnožení mnohde myslivci tolerují, a jejichž náhradu nelze v praxi na nikom vymoci. A na druhé straně přitom vychází vstříc vlastníkům, kteří si oplotí svůj kus lesa pod záminkou oborního mysliveckého hospodaření, ale ve skutečnosti i proto, aby tam nepustili veřejnost, houbaře, turisty, prostě nikoho,“ komentuje Stýblo.
Ministerstvo se brání tvrzením, že současný systém omezování vstupů do obor úředními rozhodnutími je neúnosný a často končí u Ústavního soudu. Argumentuje, že novela by měla situaci zjednodušit a posílit postavení vlastníků. Nicméně, kritici poukazují na to, že omezení ústavního práva svobody pohybu nelze řešit prostou novelou zákona a že vyhláška, která by měla upravit přístupnost obor, nemůže být účinnějším nástrojem než individuální posouzení místních úředníků.
Za zmínku stojí také argument ministerstva, že myslivecké obory se neliší od farmového chovu zvěře, kde vstup není povolen. Tento pohled však vyvolává další diskusi o rovnocennosti těchto dvou režimů a o správnosti takového srovnání.
Celkově tato novela zákona o myslivosti otevírá širokou debatu o vyvážení vlastnických práv a práva na svobodu pohybu. Zatímco Ministerstvo zemědělství argumentuje potřebou ochrany vlastníků a zjednodušením byrokratických procesů, ochránci přírody a veřejnost vyjadřují obavy z možného omezení přístupu do přírody a negativních dopadů na ochranu životního prostředí.
