Vědci vyvinuli metodu, jak odstranit miniaturní plastové částice z vody
Američtí vědci vyvinuli novou metodu pro odstraňování nanoplastů, tedy okem neviditelných plastových částic, z vody. Toto řešení by mohlo v budoucnu pomoci při odstraňování těchto částic i z velkých vodních ploch.
Vědcům z americké univerzity v Missouri se podařilo vytvořit nový „filtr“, který by měl umožnit odstranit z vody nanolasty, tedy plastové částice, které jsou výrazně menší než je průměr lidského vlasu a pro člověka jsou při běžném pohledu neviditelné. Díky nové metodě je podle vědců možné odstranit až 98 procent všech nanoplastů z vody.
Miniaturní plastové částice mohou narušovat vodní ekosystémy a vstupovat do potravního řetězce. Větší plastové částice nazývané mikroplasty přitom vědci už nalezli v potravinách nebo i lidské krvi. Vědci se navíc obávají toho, co by malé plastové částice mohly v lidském těle nebo i těle zvířat způsobovat, na prozkoumání těchto vlivů se totiž teprve pracuje a výsledky prvních studií tak mohou být teprve až za několik let.
Nová metoda vyvinutá týmem vedeným Garym Bakerem, docentem chemie na Univerzitě v Missouri, využívá speciální kapalný roztok založený na tzv. hydrofobních hlubokých eutektických rozpouštědlech. Tyto rozpouštědla jsou vyrobena z netoxických složek a mají schopnost odpuzovat vodu, což minimalizuje riziko další kontaminace vody. Po smíchání s vodou se rozpouštědlo oddělí a vynese nanoplasty na povrch, kde je lze jednoduše odstranit pipetou. Tento proces zanechává za sebou čistou vodu bez plastových částic.
Výzkum se zaměřil na pět různých velikostí nanoplastů na bázi polystyrenu, což je běžný materiál používaný například při výrobě jednorázových kelímků. Výsledky ukázaly, že tato metoda je účinnější než metody použité v předchozí studiích, které se zaměřovaly pouze na jednu velikost plastových částic.
Tato inovace nejenže přináší praktické řešení pro odstraňování nanoplastů z vody, ale také otevírá dveře dalšímu výzkumu a vývoji pokročilých technologií pro čištění vody. Tým plánuje další studie, které by měly určit maximální kapacitu těchto rozpouštědel a zkoumat možnosti jejich recyklace pro opakované použití. Cílem je nejen aplikace této technologie na větší vodní plochy, jako jsou jezera a oceány, ale i její zavedení do praxe ve větším měřítku.
