Povodně nejsou v Česku žádnou novinkou, částečně si za ně však můžeme sami
Povodně nejsou na území současné České republiky ničím novým, nejstarší záznamy o velkých povodních pocházejí už z roku 1118. Extrémních meteorologických jevů však přibývá a v budoucnu by povodně mohly být mnohem častější. Částečně za to ale neseme odpovědnost sami.
Povodně jsou v České republice dlouhodobě známým a opakujícím se přírodním jevem. Historicky byly součástí života v oblastech podél řek, jako jsou Vltava, Labe či Morava. V posledních desetiletích však odborníci varují, že v důsledku změny klimatu by se povodně mohly stávat častějšími a ničivějšími.
Záznamy ukazují, že povodně sužovaly české země po staletí. Jedna z nejstarších zaznamenaných povodní se odehrála v roce 1118. V moderní historii jsou ale významné zejména povodně z let 1997 a 2002.
V roce 1997 zasáhla Moravu a Slezsko povodeň, která byla označována jako „povodeň století“. Způsobila škody přesahující 60 miliard korun a vyžádala si 60 lidských životů. O pět let později, v roce 2002, postihla Českou republiku další katastrofální povodeň, tentokrát především v povodí Vltavy a Labe. Tato „povodeň tisíciletí“ způsobila škody odhadované na 73 miliard korun.
Povodně kvůli změně klimatu? Částečně ano
Změna klimatu přináší extrémnější výkyvy počasí, což může vést k častějším a intenzivnějším povodním. Zvýšení teplot způsobuje větší odpařování vody, což vede k intenzivnějším srážkám. Podle zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2021 je velmi pravděpodobné, že extrémní srážkové události budou častější a intenzivnější.
V České republice se to projevuje častějšími přívalovými dešti a bouřkami, které mohou vést k bleskovým povodním. Navíc se očekává, že zimní srážky budou více v podobě deště než sněhu, což může způsobit vyšší průtoky v řekách během zimních měsíců.
V reakci na zvyšující se riziko povodní přijala Česká republika řadu opatření. Patří sem výstavba protipovodňových hrází, zlepšení odvodňovacích systémů a zavedení pokročilých systémů včasného varování. V Praze byl například po povodni v roce 2002 vybudován komplexní systém protipovodňové ochrany, který zahrnuje mobilní bariéry a zpevnění břehů.
Odborníci však zdůrazňují, že technická opatření nejsou sama o sobě dostatečná. Je důležité také obnovovat přirozené záplavové oblasti, revitalizovat koryta řek a podporovat udržitelné hospodaření s krajinou. To zahrnuje například zalesňování, které pomáhá zadržovat vodu v krajině, a vytváření mokřadů.
Predikce navíc ukazují, že pokud nedojde k významnému snížení emisí skleníkových plynů, budou se extrémní povodně vyskytovat častěji. Evropská agentura pro životní prostředí varuje, že změna klimatu může zvýšit riziko povodní v celé Evropě, včetně České republiky. Jelikož má na současné změně klimatu svůj velký vliv právě člověk, dalo by se říci, že si za zhoršující se meteorologické jevy můžeme sami.
