Tento detail v obýváku podle feng-šuej vysává energii, štěstí i vztahy. Citlivější lidé to poznají okamžitě
Obývák může působit dokonale. Čistý, vyladěný, s vůní svíček i čerstvých květin. A přesto z něj člověk po chvíli odchází unavený. Někdy za to nemůže ani světlo, ani barva stěn, ale detail, který ovlivňuje víc, než se zdá.
Domov má být místo, kde se tělo i hlava zklidní. Jenže někdy se to nedaří, i když pro to děláme všechno. Pohovka je měkká, výhled hezký – a přesto v prostoru něco „drhne“. Feng-šuej, staré čínské umění práce s prostředím, v tom má jasno, energie se může zasekávat i kvůli detailům, kterých si člověk běžně nevšimne. A pár z nich se v českých obývácích objevuje překvapivě často.
Detail, který bere klid
Zrcadla v interiéru milujeme. Otevřou prostor, přidají světlo, a když jsou velká, působí i luxusně. Jenže pokud stojí přímo naproti dveřím nebo oknu, začíná problém. Podle feng-šuej totiž všechno, co do místnosti vstupuje, světlo, pohyb i energie, zrcadlo okamžitě odráží zpátky ven. Prakticky to znamená, že se prostor stává neklidným a člověk se v něm nedokáže úplně uvolnit.
Stačí si všimnout, jak se člověk cítí, když se po příchodu domů dívá hned sám na sebe. Místo pocitu přijetí přichází kontrola, jestli nevypadám unaveně, jestli je všechno v pořádku. Tělo se tak neuklidní, ale znovu aktivuje. A právě tohle feng-šuej nazývá „návrat energie ven“.
Zrcadlo by proto mělo viset mimo osu dveří či oken, nejlépe kolmo na ně. Světlo se tak po místnosti rozptýlí, ale neodfoukne všechen klid pryč. Pokud už je zrcadlo na problematickém místě, pomůže i menší rám nebo částečný posun, který odraz zjemní.
Sedačka zády ke dveřím
Druhý častý prohřešek je čistě praktický. Sedačka postavená zády ke dveřím nutí člověka být v mírné ostražitosti. Mozek si podvědomě hlídá prostor za sebou, i když není proč. Výsledkem je neklid, který člověk často zamění za únavu.
S přibývajícími roky se citlivost na prostředí zvyšuje. Lidé po padesátce to znají, sedět dlouho v neklidném prostoru znamená cítit únavu mnohem dřív. Správně postavená sedačka proto není jen o designu, ale o fyzickém pohodlí. Když máte za zády stěnu, hlava se vypne rychleji a tělo se přepne do odpočinku.
Ideální poloha je taková, kde vidíte na vstup do místnosti a máte za zády pevnou stěnu. Není-li to možné, dá se improvizovat, třeba nízkou knihovnou nebo konzolovým stolkem za sedačkou, který poskytne alespoň vizuální oporu. Malá úprava, která změní to, jak se doma cítíte.
Síla obrazu
Obraz na zdi není jen dekorace, ale trvalý vizuální signál. Pokud na vás při každém pohledu kouká bouře, osamělá postava nebo temná krajina, těžko se bude cítit lehce. Podle feng-šuej obrazy symbolicky přitahují stejnou náladu, jakou vyzařují.
Místo dramatických výjevů lépe fungují motivy, které připomínají klid – voda, les, krajina s horizontem nebo obyčejné rodinné fotografie, na kterých se lidé dívají stejným směrem. Takové detaily vytvářejí pocit spojení a jistoty. Psychologové přitom potvrzují, že motivy přírody či teplých barev mají prokazatelně uklidňující účinek. Obývák je místo pro sdílení, ne pro smutek, proto sem patří obrazy s pozitivní symbolikou, ideálně ve dvojicích, se světlem nebo pohybem směrem „dovnitř“ prostoru.
Prostředí nás ovlivňuje
Když se člověk doma necítí dobře, brzy se to projeví i v tom, jak spolu lidé mluví. Hádky kvůli maličkostem často nevznikají z nespokojenosti s partnerem, ale z napětí, které se v prostoru potichu hromadí.
Zrcadlo pověste mimo osu dveří, sedačku pootočte tak, abyste viděli, kdo přichází, a obraz vyměňte za takový, který ve vás probouzí klid. Víc není potřeba. Feng-šuej není o magii, ale o pozornosti, o schopnosti vnímat, co v prostoru funguje, a co nás nenápadně vyčerpává.



























































