Nervozita mezi seniory: Obávají se problémů s bydlením, které řadu z nich vyženou do domova důchodců
O nedostatku bytů, vysokých pořizovacích cenách, nedosažitelnosti hypoték a drahých nájmech se mluví neustále. Menší pozornost už se ale věnuje tomu, jak celá tato situace může působit na zranitelnou starší generaci.
Počet seniorů u nás navíc dlouhodobě roste, protože Česko čelí, stejně jako mnohé jiné evropské země, jasnému trendu stárnutí populace. Podle demografických odhadů má být v roce 2050 dokonce téměř třetina naší populace starší 65 let, zatímco dnes se jedná zhruba o pětinu.
Nedostupné byty
Podle dat Deloitte Properly Indexu 2025 se Praha řadí mezi města s nejhorší dostupností bydlení v Evropě. Nákup nové nemovitosti tu vychází v průměru na ekvivalent 15 hrubých ročních mezd, což odpovídá zhruba 180 měsíčním výplatám.
Průměrné úrokové sazby hypoték navíc taky patří mezi ty nejvyšší v Evropě a neustále rostou i ceny nájmů. Odborníci také upozorňují, že v Česku dlouhodobě chybí kolem 100 až 150 tisíc nájemních bytů. Bytovou nouzí jsou nejvíce ohrožení mladí lidé do 18 let – a pak právě senioři.
Mezigenerační přesuny a jednočlenné domácnosti
Právě starší generace se často dostává do pozice, kdy řeší nejen potřebu svého vlastního bydlení, ale i problémy svých dětí a vnoučat. Ti často kvůli drahým nemovitostem na vlastní bydlení nedosáhnou. V některých rodinách pak přichází na řadu mezigenerační přenechávání bytů. Mladší příbuzní například mohou převzít byt rodičů či prarodičů a senioři pak zvažují s ohledem na svou situaci přesun do menšího bytu nebo třeba do domova pro seniory.
Trendem totiž je, že senioři čím dál častěji žijí sami a vytvářejí tak domácnosti jednotlivců. Český statistický úřad uvádí, že v roce 2021 bylo v Česku 688 tisíc domácností tvořených jednotlivcem v seniorském věku nad 65 let. To je o třetinu víc než při sčítání lidu v roce 2011. Ve většině případů šlo o domácnosti nepracujících důchodců a především ovdovělých žen. Senioři tak často zůstávají ve větších bytech sami i po smrti partnera nebo odstěhování dětí, ale jejich náklady na bydlení neustále stoupají. Jejich důchody přitom novým výzvám nemusí vůbec odpovídat. Podle ČSÚ platili v roce 2023 v průměru 6 098 korun měsíčně, ale meziroční výdaje se jim zvýšily zhruba o pětinu.
Přesun do domova je běh na dlouhou trať
Ať už je důvodem rodinná situace, nebo neschopnost postarat se o sebe vlastními silami, domov pro seniory připadá často na řadu jako poslední řešení. Ani tady ale není situace zrovna růžová. Začínají totiž chybět místa i kvalifikovaný personál.
Například domovy pro seniory v Praze už teď dostávají více žádostí, než kolik jsou schopné poskytnout míst. Čekací doba na příjem se přitom může podle mluvčího magistrátu Víta Hofmana pohybovat v průměru kolem jednoho až dvou let, pokud se ovšem nejedná o urgentní případ. Tam se potom lhůta zkracuje na několik měsíců. Obsazenost se podle magistrátu nyní pohybuje kolem 95 až 100 %.
V současnosti je v Česku odkázáno na dlouhodobou péči zhruba 553 tisíc lidí. Do roku 2050 předpovědi ministerstev počítají s tím, že toto číslo ještě výrazně vyskočí, a to až na 826 tisíc. Česko se tak bude muset soustředit nejen na navyšování míst v domovech pro seniory, ale také na zajištění personálu, kterého je už teď nedostatek. Jde o zdravotní sestry, pečovatele nebo pracovníky s náročnější kvalifikací potřebnou pro péči o vyšší věkové skupiny nad 75 let.



























































