Zahradní architekt kritizuje trend japonských zahrad: „Každý si to cpe před barák, ale nic horšího jsem nikdy neviděl“

Když se podíváte na profesionální zahradní design v Japonsku, spatříte umělecké dílo, kde do sebe každý prvek perfektně zapadá a vše spolu souzní. Toto umění pochází již z 6. století a bylo inspirováno čínským vzorem. Od středověku se pak v Japonsku rozlišuje celkem pět kategorií podle využití daného místa, a to zahrady meditační, čajové, suché, parkové a rezidenční.

Evropské zahrady s japonskými prvky

Japonská zahrada nemá být pouhou přehlídkou bonsají ani koi kaprů v jezírku. V České republice často narážíme na problém, že si lidé vytvoří na svém pozemku místo, kde se nacházejí charakteristické prvky japonské zahrady, ale to je tak vše. Jen málokdo dokáže navodit skutečnou atmosféru, jakou má takový prostor vyzařovat.

Jezírko s koi kapříky jsou klasickým prvkem japonské zahrady , ...

Potíž zpravidla spočívá už v tom, že se snažíme vybudovat něco, co do rázu našeho pozemku vlastně vůbec nezapadá. Vytvořit tradiční japonskou zahradu u českého venkovského stavení nebo na pozemku, kde stojí hypermoderní vila, není zcela ideální. Místo pak spíše bije člověka do očí a při vkročení na pozemek je hned cítit nesoulad a chaos, cože je pravým opakem účelu japonské zahrady.

Odborníci na zahradní design obecně doporučují vyvarovat se napodobování cizích stylů a raději se soustředit na genia loci daného místa a snažit se najít vlastní osobitý styl. Tento názor sdílí například zahradní architekt Ferdinad Leffer, který tvrdí, že: „Zahrada má být autentická, bez přetvářky. Musí být jedinečná a upřímná stejně jako její majitel.“

Češi to přehánějí s barvami

Jedním z častých prohřešků při tvorbě japonské zahrady je nevhodná práce s barvami. Tradiční japonské zahrady stojí na střídmosti a harmonii, proto v nich dominují především různé odstíny zelené, šedé a hnědé. Smyslem není upoutat pozornost záplavou pestrých květů, ale vytvořit klidné prostředí, které působí vyváženě a přirozeně.

Mnoho Čechů však do japonské zahrady vysazuje výrazně kvetoucí rostliny nejrůznějších barev nebo kombinuje příliš mnoho druhů najednou, čímž se vytrácí charakteristická jednoduchost a elegance typická pro japonský styl.

Problém navíc může nastat také v případě, kdy samotná zahrada sice respektuje základní principy japonského designu, ale vůbec neladí s domem. Japonské zahrady nejlépe fungují ve spojení s jednoduchou architekturou a tlumenými barvami. Pokud však na pozemku stojí dům s výrazně oranžovou, žlutou nebo jinak sytě zbarvenou fasádou, vzniká mezi stavbou a zahradou vizuální konflikt. Celkový dojem pak vůbec nepůsobí harmonicky, protože nefunguje estetické propojení domu se zahradou a okolní krajinou.

Japonské zahrady využívají přírodní materiály a tlumené barvy , ...

Laciné dekorace a umělé materiály

Nakonec je třeba zmínit ještě klasické doplňky japonských zahrad, jako jsou různé lucerny, altánky, sošky, můstky nebo třeba lavičky. Ačkoliv do tohoto typu zahrad určitě podobné dekorace patří, nemělo by se to s nimi za prvé přehánět, a za druhé je nutné také dbát na to, z čeho jsou tyto doplňky vyrobené.

Pro japonské zahrady je totiž charakteristické použití přírodních materiálů, jako je kámen, písek, bambus a všelijaké rostliny. Rozhodně do ní ale nepatří umělotiny. Vyhněte se proto jakýmkoliv plastovým doplňkům. Umělohmotné sošky nebo různé ozdoby v jezírkách opravdu nepůsobí dobrým dojmem a jsou spíše kýčovité, než že by navozovaly příjemnou, líbivou atmosféru.