Koupili si vysněný dům na venkově, teď se chtějí vrátit do města. Místní jim dělají ze života peklo

Spousta lidí, kteří žijí celý život ve městě, si však bydlení na vesnici až příliš idealizují. Po prvotním nadšení pak narážejí na spoustu věcí, které jim vidinu venkovského klidu úplně bourají. A v tuto chvíli začnou přicházet i první konflikty se sousedy nebo pocit, že se jich chtějí sousedé zbavit a dělají jim naschvály. 

Sousedské hádky na vesnicích nejsou ničím výjimečným , ...

Sousedé nás tu nechtějí, říká Pavel z Prahy

„Byla sobota, kolem deváté ráno. Chtěli jsme si trošku přispat, ale vzbudil nás příšerný hluk přímo od souseda. Šlo o cirkulárku, kterou používal k přípravě dřeva na zimu. Stejný zvuk nás vzbudil i v neděli. Tentokrát ho doprovázel i poměrně hlučný start traktoru od souseda z druhé strany. Ten kolem desáté začal dokonce sekat trávník benzínovou sekačkou,“ popisuje svou situaci Pavel, který se na venkov přestěhoval z Prahy. 

Ten měl dle svých slov pocit, že ho v ulici sousedé nechtějí. Vždy ho označovali jako „Pražáka“ a nebyli ani tak přátelští, jak si Pavel a jeho manželka své nové venkovské sousedy představovali. Manželé tak měli pocit, že jim chtějí podobným chováním jejich bydlení znepříjemnit a z domu je vyštvat zpět do města. 

Cirkulárka v sobotu ráno? Na vesnici nic neobvyklého

Podobné zvuky a situace jsou však na venkově naprosto rutinní a není třeba si brát toto chování osobně. Lidé zde mají celý den spoustu práce a pokud vás nepozvou na sousedskou grilovačku nebo vás budí cirkulárka, není za tím nic jiného, než každodenní povinnosti okolo domu. I víkendový hluk má svůj důvod. Spousta obyvatel vesnic totiž každý den dojíždí do práce a mimo domov tak tráví spoustu času. Vzniklé resty poté dohánějí právě o víkendech.

Starousedlíci si tak vůbec nemusí uvědomovat, že by někomu mohly vadit zvuky sekačky na trávu nebo štípání dříví. Nově příchozí zase nerozumí tomu, proč podobné činnosti neomezí alespoň na sobotní odpoledne. Obě strany přitom často vycházejí z úplně jiných zkušeností a narážejí na různé životní styly. 

Některé zvuky k bydlení na vsi patří , ...

Ne všechno je ale potřeba tolerovat

Znamená to tedy, že se přistěhovalec z města musí se vším smířit, tiše trpět a nechat si všechno líbit jen proto, že je „náplava“? Rozhodně ne. I venkovská svoboda má své hranice a nikdo nemá právo bezohledně obtěžovat své okolí.

Zákon mluví především o takzvaných „imisích“. Sem patří například hluk, zápach, kouř či dokonce stín. V těchto ohledech pak nesmí soused nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat ostatní. A rozhodující je zde ona formulka „nad míru přiměřenou poměrům“.

Na vesnici je tedy v pořádku sekat trávník, o víkendech grilovat nebo připravovat dřevo na zimu. Smířit se člověk musí i s kokrhajícím kohoutem nebo se psem, který zaštěká, když jde někdo kolem plotu. Jde o běžné zvuky, které souvisejí s životem v domě. 

Pokud vás však soused obtěžuje nadměrným hlukem nebo třeba zápachem, není nutné to trpět. Příkladem může být skladování hnoje na hranici pozemku, který zároveň znečišťuje okolí. Stejně tak není v pořádku, pokud sousedův pes štěká nepřetržitě dvacet hodin denně, nebo pokud někdo na vedlejší zahradě pálí listí, větve či dokonce odpadky. 

Největší chybou je však řešit podobné problémy až příliš radikálně a oznámit hned situaci na úřadech nebo policii. Tím si u většiny obyvatel vesnice okamžitě podepíšou ortel doživotní „izolace”. Nebojte se nejprve ozvat a zajděte za sousedem s prosbou o nápravu dané situace. Většina konfliktů totiž pramení z toho, že si lidé neuvědomují, jak moc jejich činnost druhého obtěžuje. Domluva typu „Sousede, v sobotu dopoledne míváme na terase návštěvu, mohl byste cirkulárku pustit spíš v pátek odpoledne nebo v sobotu kutilské práce směřovat na brzké odpoledne?“ funguje v naprosté většině případů mnohem lépe než vyhrožování úřady.