Koupili chalupu i s lesem vedle pozemku. Právě ten se nakonec změnil v jejich největší noční můru

Právě na to doplatili i manželé, kteří si pořídili chalupu na venkově včetně několika hektarů lesa. Zatímco při koupi viděli hlavně výhody v podobě soukromí a vlastního zdroje dřeva, brzy zjistili, že les vyžaduje pravidelnou péči, kontroly a nemalé finanční výdaje. Místo vysněného bonusu se pro ně stal zdrojem nečekaných starostí. Nejedná se totiž jen o každodenní har­monický pohled na zelené stromy. 

A přesto je v Česku aktuálně zhruba 300 tisíc lidí, kteří nějaký kousek lesa vlastní. S takovou pozicí však přichází i notná dávka zodpověd­nosti. O tom, jak se v lesním pros­tředí správně cho­vat, ale především o tom, jak ho udržovat, pojednává především zákon o le­sích (č. 289/1995 Sb.) a zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.). 

O les by měl pečovat odborník 

V první řadě je potřeba zmínit, že vlastník části lesa, který lesnické problematice nerozumí a nemá s ní spojené dosažené vzdělání, na to nemusí být sám. Naopak má dokonce povinnost sehnat si k sobě v takovém případě odborného lesního hospodáře s patřičným lesnickým vzděláním. 

Ten mu má sloužit jako průvodce při rozhodování a poskytnout pomocnou ruku v tom, aby les zůstal zdravý. Oporou mu může být i co se týče ne zrovna malého počtu povinností spo­jených především s ochranou lesa, které musí vlastník lesa plnit. Jaké jsou ty hlavní? 

Povinnosti vlastníka lesa 

Vlastník musí odstraňovat vývraty po přírodní kalamitě i stromy zasažené škůdci. , ...

Vlastník musí v lese hospodařit tak, aby svou činností nepoš­kozoval lesy sou­sedních vlastní­ků. Současně musí dbát na to, aby byly pokryty všechny důležité funkce lesa. Tam spadá například produkce dřeva nebo ochrana půdy a vody. 

Řídit by se měl také takzva­ným „lesním hospo­dářským plánem“, který vzniká vždy na 10 let dopředu a popisuje veškeré nakládání s lesem skrze doporučení a závazná ustanovení. Pokud takový plán neexistuje, například těžba dřeva pak podléhá schválení odborného lesního hospodáře nebo státní správy lesů. 

Těžba dřeva má své zákonitosti i limity

Pokud se v lesním porostu vyskytnou stromy, které byly poškozeny přírodní kalamitou, například větrem nebo námrazou, musí je vlastník odstra­nit. To se týká také stromů napadených škůdci. Takové odstraňování stromů z lesa se pak nazývá na­hodilou těžbou­. A co kácení stromů pro svůj užitek? 

V této oblasti se musí vlastník vždy řídit pře­depsanými pra­vidly a limity. Není možné stromy kácet jen na základě vlastního uvážení. O tom, co kde vykácel, navíc musí vést záznamy, do nichž také uvádí, jaké sazenice použil při následném zalesňování. Vy­kácená místa je totiž vlastník povinen do 2 let opět zalesnit. V mladších porostech do 40 let by měl vlastník zá­roveň zvyšovat jejich odolnost prořezávkami a probírkami. Dru­hová skladba lesních dřevin by navíc měla splňovat předpoklady pro vznik dobrého lesního porostu. 

Ochrana stromů před škůdci a zvěří 

Kůrovec tvoří typické cestičky požíráním lýka a způsobuje tak vysychání a úhyn stromů. , ...

Nejenže vlastník musí neustále hledat případné napadené stromy škůdci a z lesa je odstraňovat nebo zpracovávat. Měl by také monitorovat výskyt škůdců a stromy před nimi aktivně chrá­nit. Nejčastěj­ším hmyzím škůdcem v našich lesích je přitom kůrovec, jehož larvy se živí lýkem, kterým strom vede živiny. V důs­ledku toho strom usychá a hyne. V případě jeho přemnožení jsou v nebezpečí především smrky, ale také další stromy, například borovice, modříny a jedle. Může se však jednat i o živočišné škůdce, jako jsou třeba hlodavci. V neposlední řadě vlastník chrání svůj les také před houbovými chorobami. 

U stromků do 7 let pak musí zajistit, aby dorostly do určité výšky, aniž by je okusovala zvěř, která má právě mladé stromky v největší oblibě. Pokud je totiž v lese přem­nožená, může na porostech způsobit velké škody a dlouhodobě snížit jejich stabilitu a odolnost.