Manžel šel pomoct sousedce s protékajícím WC. Teď po něm chce odškodné a hrozí mu soudem
V dnešní době už není tak běžné jako dříve, že by se sousedé v bytových domech navštěvovali a pomáhali si. Přeci jen se ale stále nějaké takové případy najdou. Jeden by si řekl, jak skvělé to je, že soused pomůže opravit třeba rozbitý odpad, když to žena z vedlejšího bytu sama nezvládne. Jenže i dobře míněná pomoc může skončit nečekaným problémem.
Své o tom ví i pan Josef. Jeho sousedka, která si všimla, že jí v bytě protéká záchod, ho jednoho dne požádala o pomoc, jelikož žije sama a nemá po ruce žádnou chlapskou ruku. Problém se jevil jako pouhá maličkost, se kterou si hravě poradí. Jenže oprava nešla tak úplně podle plánu. Josef otevřel nádržku, zkontroloval plovák a zkusil ho nastavit, ale voda protékala dál.
A tak se rozhodl uzavřít přívod vody. Utáhnul ventil nacházející se za záchodem, který byl už ale značně starý. Pan Josef si nevšimnul, že přívod vody není kvůli stavu ventilu zcela uzavřen, jak si myslel. Povolil spoj u nádržky a v tu chvíli začala z hadičky pod tlakem unikat voda. Zkusil dotáhnout ventil, ale ten stávkoval, a tak běžel k hlavnímu uzávěru vody. Jenže než ho stačil zavřít, potopa byla na světě. Bohužel voda způsobila paní Janě škodu na majetku a ta se nyní dožaduje odškodnění a vyhrožuje soudem.
Kdo nese odpovědnost za škodu?
Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná. Tento problém řeší Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který stanovuje, že každý člověk odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právních povinností. Je tedy vždy potřeba posoudit několik okolností, za jakých škoda vznikla.
Odpovědnost za škodu se posuzuje podle okolností jejího vzniku
, ...
V prvé řadě je potřeba zjistit, došlo-li k pochybení, respektive k nedbalosti, tedy zda dotyčný jednal tak, jak měl. Zákon totiž každému ukládá povinnost chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku druhých. Ve výše uvedeném případě je tedy potřeba posoudit, zda si soused byl vědom rizika, jestli měl dostatečné znalosti a zkušenosti a také jestli postupoval opatrně.
Dobrý úmysl neomlouvá
O nedbalé jednání by šlo v případě, že by se dotyčný pustil do opravy s vědomím, že danou činnost zjevně neovládá. Nehraje v tom přitom vůbec žádnou roli, zda se jednalo o skutek z dobré vůle, nebo čin za úplatu. I v případě nezištné pomoci může dotyčný nést odpovědnost za škodu, pakliže byla činnost provedena neodborně či neopatrně.
Kromě toho musí ale existovat také souvislost mezi jednáním a vzniklou škodou (tzv. příčinná souvislost). To znamená, že je nutné dokázat, že daný čin vedl ke vzniku škody. Pokud by tedy například výše zmíněná toaleta byla v tak špatném technickém stavu, že by škoda nastala i bez zásahu souseda, odpovědnost by byla na straně majitele nebo by se dělila. To souvisí i s případným institutem spoluzavinění, kdy by na vině mohla být například dlouhodobě zanedbaná údržba toalety.
Někdy může škodu pokrýt pojišťovna
, ...
Kdy hradí škodu pojišťovna?
Do hry v podobných případech vstupuje obvykle také pojišťovna, konkrétně pak pojištění odpovědnosti, pokud jej má dotyčný jedinec sjednané. To slouží právě pro případ podobných situací, tedy když člověk někomu způsobí neúmyslně škodu. Neplatí však, že by pojišťovna uhradila škodu automaticky. Opět se musí posoudit několik faktorů. Mezi základní podmínky, za kterých pojišťovna poskytne prostředky na pokrytí škody, patří následující:
- Škoda byla způsobena neúmyslně.
- Pojištěný za škodu skutečně odpovídá.
- Událost spadá do rozsahu sjednaného pojištění.
Krátit nebo odmítnout plnění pojišťovna pak může v případě, když je zjištěno, že škoda vznikla úmyslně, nebo se jednalo o hrubou nedbalost (například ignorování očividného rizika). To samé platí i za předpokladu, že dotyčný prováděl činnost, na kterou zcela zjevně neměl znalosti nebo oprávnění.
