Průzkum v CHKO Jeseníky objevil více jak sto let nezvěstného brouka
Více jak sto let nezvěstného brouka roháčka jedlového potvrdil výzkum specialisty na brouky v CHKO Jeseníky. Spolu s ním odborníci našli přes dvě desítky dalších vzácných druhů brouků.
24 druhů vzácných brouků potvrdil průzkum v přírodní rezervaci Skalní potok v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky v minulém roce. Mezi bezesporu nejvýznamnějšími brouky průzkum potvrdil i vzácného roháčka jedlového, který zde byl více jak století nezvěstný.
Více jak století považován za nezvěstného
Roháček jedlový, který patří mezi pralesní druhy brouků byl v Jeseníkách nezvěstný více jak jedno století, v posledních letech se mu ale v CHKO opět daří – potvrzen byl totiž hned ve čtyřech lokalitách. Průzkum, který vzácné druhy objevil provedl pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR v minulém roce specialista na brouky z Mendelovy univerzity v Brně Josef Kašák.
„Díky evropskému projektu zaměřenému na mapování druhů v chráněných územích se naše znalosti o výskytu některých skupin značně rozšiřují. Ukazuje se, že jednou z nezbytných podmínek pro zachování zdejší přírody je úzká spolupráce vlastníka, ochrany přírody a vědců. Ta je zde nastavena velmi dobře,“ komentuje situaci Miroslav Havira z Agentury ochrany přírody a krajiny.
Vývoj brouka požaduje mrtvé stromy, ty jsou však pastvou pro kůrovce
Podle odborníků z Mendelovy univerzity v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci, kteří v Jeseníkách vzácného roháčka zkoumali na nově objevených lokalitách má brouk velmi specifické nároky na životní prostředí. Vývoj larev totiž probíhá několik let v padlých a tlejících kmenech a hnědou hnilobou a vysokou vlhkostí.
„Proto se snažíme v maximální míře ponechávat mrtvé dřevo v lese a po dohodě s vlastníkem také provádíme takové způsoby asanace kůrovcových stromů, které zachovávají kmeny v co nejpřirozenějším stavu,“ doplňuje Miroslav Havira.
„Na podporu právě takovýchto druhů jsme zde vloni poprvé vyzkoušeli metodu tzv. drážkování, což je způsob, jak na ležících stromech omezit vývoj kůrovce a zároveň je zachovat alespoň částečně v kůře,“ uvádí lesní správce z biskupských lesů Jan Jurdič.
„Pro zdejší přírodu by bylo nejlepší ponechat takové stromy přirozenému rozpadu bez zásahu, ale naprosto chápu, že pro vlastníka, který se snaží potlačit populaci lýkožrouta smrkového v širší oblasti, není takové řešení vždy reálné,“ zakončuje entomolog Josef Kašák.
