České zahrady zaplavují pavouci: Takto poznáte, že u vás budují zimní kolonie

Většina pavouků jsou samotáři. To, co na zahradě působí jako kolonie, jsou nejčastěji jedinci shromáždění v úkrytu s určitým mikroklimatem, které zahrnuje sucho, závětří a stabilní teplotu. Nebo se může jednat o kokony s vajíčky, které samice na podzim kladou. V zimě tak v jednom rohu pergoly uvidíte několik sítí či kokonů pohromadě, aniž by šlo o trvalé společenství.

Zimní strategie se liší podle druhu. Menší pavouci dokážou zůstat aktivní i v chladných dnech, větší se stahují do škvír, pod kůru či do hromad listí a jejich aktivita se výrazně zpomalí. U řady druhů přežívají chladné období právě vajíčka v kokonech, která se líhnou až na jaře. Podzimní „nájezdy“ do domů nejsou vždy jen útěkem před zimou – samci některých druhů více migrují při hledání samic, a proto je uvnitř častěji potkáváme.

Které druhy u nás nejčastěji vytvářejí shluky

V blízkosti staveb a v zahradách narazíte hlavně na několik obvyklých „domácích“ skupin. Křižáci spřádají velká kruhová kola mezi keři a konstrukcemi. Na podzim dorůstají, samice kladou kokony a dospělci zpravidla hynou. Přes zimu tedy zůstávají hlavně vajíčka pevně uchycená v úkrytech.

Křižákovití pavouci staví typické kruhové sítě, které v zahradě pomáhají snižovat počet létajícího hmyzu. , ...

Pokoutníci staví trychtýřovité sítě v rozích kůlen, sklepů či pergol. V nevytápěných prostorách se stahují hlouběji do skulinek a tam, kde mají sucho a klid, se může objevit více sítí vedle sebe. Třesavky, které mají extrémně dlouhé nohy, spřádají řídké, neuspořádané sítě v koutech interiérů. Stabilní klima budov jim svědčí, a tak je vídáme téměř celoročně. Snovačky tvoří klubka nepravidelných pavučin u okenních rámů, v dřevnících a dalších zákoutích blízko člověka.

V našich podmínkách nejde téměř nikdy o skutečnou kolonii, ale o shluk vhodných úkrytů, sítí a kokonů na jednom místě. V teplejších dnech uvidíte lovící jedince, za mrazů hlavně kokony. Pozor na záměnu se sekáči: ti nejsou pavouci, nepředou pavučiny a nemají jedové žlázy. Zato vytvářejí nápadné zimní „hrozny“ na stěnách kůlen či sklepů. Mnohé pavoučí kolonie jsou ve skutečnosti právě sekáči.

Jak tomu zabránit 

Nejlépe funguje úprava prostředí. Pravidelně ometejte pavučiny z konstrukcí pergol a kůlen a udržujte tato místa suchá a uklizená. Dřevník větrejte, polena skládejte tak, aby mezi nimi nevznikaly trvalé klidové kapsy. Omezte zbytečné noční svícení u dveří a nad terasou. Světlo láká hmyz, který zase přitahuje pavouky. U oken a dveří pomůže utěsnění škvír a síťky do oken, aby se jedinci z úkrytů nedostávali dovnitř.

Když už potřebujete pavouka přestěhovat, volte jednoduchý a šetrný postup za použití sklenice a kartonu. Jedince překlopte do sklenice, podsuňte papír a přeneste jej na jiné místo v zahradě, ideálně k hustému keři nebo patě živého plotu. Kokony, které chcete z konstrukcí odstranit, je nejlepší přesunout i s podkladem.

Kdy zasáhnout a kdy nechat přírodu pracovat

Chemické postřiky nejsou potřeba ani vhodné. Pavouci jsou přirozenou „ochrankou“ zahrady a průběžně snižují počty drobného hmyzu. Zásah dává smysl, když sítě komplikují provoz, u vstupů, lamp nebo kamer nebo když jsou shluky bezprostředně u obydlí alergiků. I tehdy však platí, že úprava prostředí vede k trvalejšímu výsledku než jedy.

Ranní rosa zvýrazňuje jemnou strukturu pavučiny, která může být znakem zimního shluku pavouků. , ...

Zimní „kolonie“ na dvorku tedy nejsou důkazem invaze, ale přirozeným chováním samotářských druhů, které využívají stejné dobré úkryty, případně jde o přezimující kokony. Kdo zná jejich cyklus a trochu upraví prostředí, obejde se bez chemie a ponechá pavoukům roli tichých pomocníků zahrady.