Realitka chce vědět, kolik vyděláváte a s kým žijete. Lidé se na prohlídkách cítí jako při výslechu, na všechno ale odpovídat nemusí
Při hledání bytu k pro pronájmu se lidé čím dál více setkávají s dotěrnými dotazy ze strany realitní kanceláře nebo majitelů. Ti chtějí často vědět například to, kolik člověk vydělává nebo s kým žije. Není proto divu, že se lidé během takových prohlídek cítí doslova jako u výslechu. Ne na všechno je ale nutné odpovídat.
Sledovat v Google Zprávách
V posledních letech je na českém trhu s nemovitostmi čím dál výraznější trend zjišťování podrobností ze soukromí zájemců o pronájem bytu. Realitní kanceláře nebo majitelé bytů často vyžadují informace, na které ze zákona vůbec nemají nárok. To mnohdy hraničí až s diskriminací nebo porušením ochrany osobních údajů (GDPR).
Na vině bývá především velký převis poptávky nad nabídkou
Důvodem toho, proč si realitní kanceláře o zájemcích zjišťují informace, je i velký převis poptávky nad nabídkou. Lidé se při prohlídkách bytu setkávají s velmi nepříjemnými otázkami ohledně příjmů, referencí nebo osobních poměrů. Například jedna z uživatelek v diskuzi na Redditu uvádí svou osobní zkušenost s hledáním bytu k podnájmu: „S manželem hledáme aktivně pronájem bytu. Nicméně jsem si všimla, že většina majitelů a realiťáků se kouká na zájemce, jako na póvl. Všechny prohlídky, které jsme měli, byly jak výslech. Připadám si jak na pohovoru na finančního poradce. Já chápu, že majitel chce vybrat zájemce, který bude platit včas. Ale teda bere mi to moje nervy. Nehledě na to, že většina bytů, které jsou inzerovány jako po rekonstrukci, vypadají jako kdyby ta rekonstrukce byla dělaná před 50 lety.“
Jaké otázky nesmí realitní kancelář pokládat
Realitní kanceláře nemají právo dotazovat se na citlivé a osobní údaje. Existují jasné limity dané evropským nařízením GDPR. Z občanského zákoníku a antidiskriminačního zákona vyplývá, jaké typy dotazů jsou nepřípustné. Patří k nim například otázky týkající se příjmů a finanční situace (např. výše platu, výpisy z účtu či potvrzení o bezdlužnosti), rodinného stavu a soukromí (plány ohledně dětí, dotazy na manželství, s kým daný člověk žije nebo jaká je jeho sexuální orientace). Tabu by měly být i dotazy na etnický původ, národnost a náboženství, zdravotní stav, politické smýšlení a členství v odborech či politických stranách. Pozor je třeba si dávat i na nájemní smlouvu. Kvůli jedné větě totiž mohou nájemníci přijít o tisíce korun.
Při pronájmu bytu se zájemci mohou setkat se vtíravými dotazy.
, ...
Zprostředkovatel potřebuje vědět pouze základní informace nutné k přípravě smlouvy a ověření totožnosti, jako je jméno, příjmení, kontaktní údaje a počet osob, které budou v bytě reálně bydlet. Často padají i otázky týkající se domácích mazlíčků. Zde je situace poněkud složitější. I když zákon neumožňuje jejich chov paušálně zakázat, majitelé často rovnou takové zájemce okamžitě vyřazují.
Pohled ze strany realitní kanceláře a majitele nemovitosti
Na druhou stranu je ale třeba vzít v potaz to, že realitní kanceláře a majitelé bytů chtějí mít nějakou záruku serióznosti. Snaží se proto minimalizovat riziko neplatičů. Hranice mezi legitimním prověřením a protizákonným výslechem je ale jasně daná. Důkladné zkoumání a dotazování tak není projevem zvědavosti, ale slouží jako klíčový nástroj pro řízení obrovského finančního rizika. V českém právním prostředí je totiž pronájem bytu pro majitele vysoce rizikovým podnikáním, kde zákon výrazně více chrání nájemce. Majitel bytu navíc odpovídá za to, jak se jeho nájemci budou v domě chovat. Dotazy na počet osob nebo životní styl mu tak pomáhají odhadnout, zda v domě nevzniknou případné konflikty.
