Vychovatelé z dětských domovů odhalují odvrácenou tvář vánočních sbírek. Lidé utrácejí za dárky, o které děti vůbec nestojí

Vánoční sbírky pro děti z dětských domovů patří k nejoblíbenějším formám charitativní pomoci. Jen do sbírky Strom splněných přání, kterou pořádá organizace Dejme dětem šanci, lidé vloni dětem z domovů věnovali 2 860 dárků v hodnotě přes 3,5 milionu Kč. Takové sbírky, kde lidé plní konkrétní přání dětí, sázejí na jistotu. Mnoho dárců ale nosí dárky do domovů na základě vlastního uvážení, tedy úplně naslepo. Podle pracovníků dětských domovů však v takovém případě řada dárků nesplňuje svůj účel. 

Plné pytle zbytečností

„Jestli naše děti opravdu něco nepotřebují, tak to jsou hračky, hlavně plyšové hračky,“ řekla Českému rozhlasu ředitelka jihlavského Dětského centra Ivana Rýglová. Lidé podle ní vozili celé pytle podobných dárků a vychovatelé pak nevěděli, co s nimi. Mnohem víc by totiž ocenili například pleny, vlhčené ubrousky, kojenecké láhve, botičky nebo kvalitní dětskou kosmetiku. 

Podobně to vidí i uživatelka Modrého koníka, která v dětském domově pracovala. Děti tam podle ní mají „skoro vše“ a mnoha věcí si pak ani neváží. Plyšáky navíc některá zařízení rovnou odmítají i z hygienických důvodů, protože je nejde pořádně vyčistit. 

Místo hromady plyšáků uvítá většina organizací k Ježíšku spíš finanční příspěvěk. , ...

Po čem děti doopravdy touží? 

Nakupovat pro ně vánoční dárky přitom rozhodně není zbytečné. Ředitelka dětského domova v Humpolci Martina Buchalová Horská řekla Českému rozhlasu, že její svěřenci během roku moc dárků nedostávají a ze zákona na ně mají nárok jen do celkového limitu 2 500 Kč ročně. Klíčové proto není, kolik dárků pod stromečkem bude, ale jestli odpovídají tomu, co děti opravdu chtějí a potřebují. 

Děti si podle ředitelky Fondu ohrožených dětí Hany Kupkové často přejí stejné věci jako ty ostatní z běžných rodin. Jedná se třeba o značkové oblečení, které nikdy neměly, knihy nebo kosmetiku. U drahé elektroniky je ale opatrná. „Stačí jedna návštěva u rodičů a je téměř jistotou, že jim to prodají v zastavárně,“ vysvětlila Novinkám. Dětem proto raději v domovech dopřávají zážitky, jako je třeba kino nebo trampolínové centrum.

Levné dárky jdou na dračku, nechtěné končí v útulcích

Sbírky jako Strom splněných přání pak mají nejjistější výsledky, protože plní opravdová přání dětí, která pak organizace i s fotografiemi zveřejní na svém webu. Podle pozorování pracovníků však mizí ta levnější přání hned během prvních několika dní. Nejdéle naopak na své dárky čekají děti, které si přejí dražší sportovní oblečení, kvalitní boty nebo třeba pračku či ledničku. Právě poslední zmíněné položky přitom nejvíc potřebují mladí lidé, kteří se chystají na přesun z péče státu do samostatného života. Že se však lidé čím dál víc snaží kupovat jen to, co děti chtějí, dokládají i statistiky projektu. Vloni se totiž poprvé v historii Stromu splněných přání podařilo splnit úplně všechna přání, aniž by organizace musela cokoli na seznamu dárků dokupovat. 

Opačný problém nastává u dárků, které lidi přinesli do domovů z vlastní vůle. Co přesně se s nimi v domovech po přijetí děje, organizátoři sbírek veřejně neuvádějí. Z internetových diskusí je ale patrné, že odmítnuté plyšáky lidé nakonec nosí do psích útulků nebo je dávají do kontejnerů na textil pro humanitární účely. Dobrý úmysl tak přijde vniveč a dárky se k dětem z domovů mnohdy vůbec nedostanou.

Jak se zapojit, aby to mělo smysl? 

Kdo chce do dětského domova přinést dárek sám, nemusí hádat, co by bylo nejlepší. Stačí předem zavolat nebo napsat a zeptat se, co tam právě chybí. Často to nebudou hračky, ale praktické věci. Malým dětem pomůžou třeba zmíněné pleny nebo botičky, starším kvalitní oblečení, obuv, sportovní vybavení nebo kosmetika. Taková „nudná“ věc přitom může udělat větší radost než další nepotřebná hračka. Kdo nemá čas obíhat obchody, může poslat i finanční příspěvek. Do Stromu splněných přání takto lidé jen v roce 2025 poslali přes 277 000 Kč. Z těchto peněz pak organizace dětem platí třeba zimní pobyty na horách nebo dokoupí zbylé dárky ze seznamu přání, které si nikdo nevybral.

Vánoce v dětském domově popisuje i Veronika Kašáková, modelka a zakladatelka nadačního fondu, která v takovém prostředí vyrůstala. V rozhovoru pro blog Tchibo vzpomíná, že to bývalo krásné období a z dárků děti mívaly radost. To, co jim chybělo nejvíc, ale podle ní „nejsou materiální věci a netýkají se Vánoc“. Je to láska, vřelost a péče, kterou děti od narození postrádají. 

Pomoct se proto dá i něčím, co se koupit nedá. Jak připomíná zakladatelka organizace Dobré víly dětem Angelika Nevěřilová, nejcennější bývá čas. Darovaný fotbalový míč podle ní dítě potěší, „ale když nemáte někoho, s kým si půjdete zakopat, je vám na nic“. Její organizace proto propojuje děti s dobrovolníky, kteří s nimi tráví svůj volný čas – ať už při hře, výletu nebo jen obyčejným rozhovorem.