EU chce kvůli emisím zakázat spalovací motory, jinde mezitím uniká obrovské množství skleníkových plynů
EU chce zakazovat spalovací motory kvůli emisím skleníkových plynů, jinde přitom uniká obrovské množství jiných skleníkových plynů. Ačkoliv je tak problém nutné řešit komplexně, měly by síly EU směřovat i do dalších odvětví.
Jako úsměvný by se ve srovnání s jinými zdroji emisí mohl na první pohled zdát plánovaný zákaz spalovacích motorů, který od roku 2035 chystá Evropská unie. Ačkoliv by se v případě omezení vozidel spalujících fosilní paliva dalo ušetřit obrovské množství produkovaných emisí skleníkových plynů, je nutné zaměřit se i na další zdroje. Mezitím, co se chystají omezení „slabých“ zdrojů, unikají do atmosféry skleníkové plyny v obrovském množství úplně jinde.
Přestože by se za jednoho z dalších viníků stále enormní produkce emisí skleníkových plynů mimo dopravy dal označit i průmysl nebo energetika, velké množství skleníkových plynů uniká i „zbytečně“. Ukazuje na to příklad úniku metanu, ke kterému podle odborníků došlo v minulém roce.
Podle francouzské firmy Kayrros, která jako první zaznamenala únik metanu z odlehlého vrtu v Kazachstánu a dalších vědců totiž z vrtu, na kterém došlo k požáru a následnému výbuchu uniklo asi 137 000 tun metanu. Únik metanu byl přitom pozorovatelný i na družicích, které se detekcí těchto úniků zabývají.
Podle britských novinářů z BBC, kteří se přitom odkazují na americkou Agenturu pro ochranu životního prostředí (EPA) je tak ekvivalent uniklých emisí srovnatelných s dopadem jízdy více než 700 tisíc benzínových aut za rok.
Ačkoliv se tak nejen Evropská unie stále zaměřuje na omezování či zákazy spalovacích motorů, plynových kotlů a dalších zařízení produkujících emise skleníkových plynů, ukazuje tato situace i nutnost zaměřit se na další zdroje skleníkových plynů, které mohou být ve výsledku výrazně škodlivější.
V návaznosti na významné snahy Evropské unie omezit emise CO2 tím, že se zaměřuje na postupné vyřazování spalovacích motorů a jiných tradičních zdrojů skleníkových plynů, je třeba se podrobněji zaměřit i na jiné, méně zřejmé, ale neméně důležité faktory. Jedním z klíčových směrů, kam by se měla pozornost obrátit, je zemědělství. Sektor zemědělství je zodpovědný za významný podíl emisí skleníkových plynů, zejména díky chovu hospodářských zvířat produkujících metan, a také využívání hnojiv, která vedou k uvolňování oxidu dusného.
Dalším významným zdrojem jsou odpady. Systémy nakládání s odpady, zejména skládky, jsou významnými zdroji metanu, plynu s mnohem vyšším potenciálem globálního oteplování než CO2. Zlepšení managementu odpadů, včetně recyklace a kompostování, by mohlo výrazně přispět k redukci těchto emisí.
Stavebnictví a stavební materiály, jako je cement, také přispívají svým dílem k celkovým emisím skleníkových plynů. Inovace v oblasti udržitelných stavebních materiálů a energeticky efektivních budov může mít zásadní vliv na snížení emisí z tohoto sektoru.
Obnovitelné zdroje energie a přechod od fosilních paliv jsou klíčové pro snížení emisí v energetice. Investice do solární energie, větrné energie a dalších udržitelných zdrojů energie jsou nezbytné pro dekarbonizaci energetického sektoru. Přestože Evropská unie učinila významné kroky směrem k čistší energii, je stále nutné zrychlit přechod a zajistit, aby nové technologie byly dostupné a cenově dostupné pro všechny členské státy.
Důležitým aspektem je také mezinárodní spolupráce. Emise skleníkových plynů neznají hranice, a proto je důležité, aby Evropská unie pracovala společně s ostatními zeměmi a regiony na globálních řešeních. To zahrnuje sdílení technologií, podporu udržitelného rozvoje v rozvojových zemích a úsilí o globální dohody zaměřené na snížení emisí.
I když tak plánovaný zákaz spalovacích motorů v Evropské unii představuje významný krok směrem k dekarbonizaci, je zřejmé, že pro dosažení skutečného pokroku v boji proti změně klimatu je třeba se zaměřit na širokou škálu zdrojů emisí. Od průmyslu přes zemědělství a odpady až po energetiku a stavebnictví, všechny sektory musí přispět k redukci emisí.