EU chce dále zpřísnit klimatické cíle, už ty současné jsou však podle firem nereálné
Klimatické cíle a opatření by měla být v příštích letech ještě přísnější než dosud, hlásá Evropská unie. Podle zástupců firem však již nyní existují problémy s realizací aktuálně platných opatření, a vytváření ještě tvrdších podmínek by mohlo ekonomiku dále poškodit.
Evropská unie plánuje v dalších letech významně zpřísňovat klimatické cíle platné pro rok 2040. Do té doby by měla produkce emisí skleníkových plynů klesnout o 90 procent ve srovnání s rokem 1990. EU tak chce zajistit konkurenceschopnost a udržitelnost a následně i nulové emise do roku 2050. Ještě přísnější přístup EU k emisím už má ale celou řadu kritiků, kteří označují už současný systém snížení emisí do roku 2030 za nesplnitelný a škodlivý pro ekonomiku.
Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) bude polovina všech potřebných snížení emisí v roce 2050 vyžadovat technologie, které jsou dnes stále ve fázi výzkumu a vývoje nebo testování a nejsou komerčně dostupné. Firmy zdůrazňují, že vývoj a nasazení těchto technologií bude vyžadovat značné investice a rizikové sdílení, což znamená, že trh sám o sobě nebude schopen dostatečně financovat přechod na bezemisní technologie.
Důležitou roli zde hrají státní zásahy ve formě dotací, daňových úlev a jiných forem podpory, které umožní podnikům přechod na udržitelné technologie. Historickým příkladem je rozvoj solárních panelů a bioenergetiky, kde vládní podpora umožnila škálování a snižování nákladů. Podniky se také potýkají s výzvou tzv. „brown-to-green“ transformace, tedy přechodu z tradičních fosilních paliv na zelené energie.
Ambice EU na přísnější snižování emisí do roku 2040 by podle unie měla zajistit směrnice, která by podnikům ukládala podávání zpráv o jejich udržitelnosti, tedy takzvaná CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive). Ta by se nově rozšířila na větší počet firem, což se samozřejmě mnoha z nich nelíbí.
První firmy přitom už v rámci CSRD musí zprávy o udržitelnosti vytvářet od letošního ledna a to v souladu s environmentálními standardy a s externím ověřením. Tato povinnost se týká nejen evropských firem, ale také zahraničních společností, které mají v EU významnou obchodní aktivitu.
Současně s tím podniky pociťují tlak ze strany různých stakeholderů – od zákazníků a zaměstnanců až po investory a regulační orgány. Největší tlak pociťují velké společnosti s ročními tržbami nad 1 miliardu eur, zejména od klientů a investorů, zatímco menší firmy pociťují tlak především od regulátorů. Některá odvětví, jako je energetika, automobilový průmysl či spotřební zboží, se s tímto tlakem potýkají více než jiná odvětví, jako například technologie nebo média, které zatím nejsou tolik zasaženy klimatem a udržitelností.
Podniky se musí vypořádat s výzvami, které přináší nové technologie, změny na trhu a regulační požadavky. Současně ale tyto výzvy nabízejí příležitosti pro inovace a vývoj produktů a služeb s menší uhlíkovou stopou. Společnosti mohou také zvyšovat odolnost svých dodavatelských řetězců a investovat do obnovitelných zdrojů energie, což může přinést nové tržní příležitosti a zvýšit konkurenceschopnost.
EU tak po firmách bude požadovat další snižování emisí, schopnost realizace takových opatření je ale závislá na mnoha dalších faktorech. Podle samotných firem ale bude problém realizovat už současná opatření, natož je ještě zpřísňovat. „Nemá smysl neustále zpřísňovat dlouhodobé cíle, aby se zatajilo, že těch krátkodobých pravděpodobně nebude dosaženo,“ uvedl pro Frankfurter Allgemeine Zeitung šéf německého Sdružení komunálních podniků (VKU) Ingbert Liebing
