EU chce tento týden představit další zpřísnění klimatických cílů, ale má problém splnit už ty současné
Evropská unie by už ve středu měla představit novou revizi legislativy v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2040. Ty by měly klesnout o 90 % oproti roku 1990. Už současný plán na snižování emisí do roku 2030 má ale trhliny.
Už tento týden by podle vyjádření vysokého úředníka pro server POLITICO měla Evropská komise představit očekávanou revizi legislativy v oblasti klimatu, která stanoví cíl ve snižování emisí skleníkových plynů do roku 2040. Už ten v současnosti platný pro rok 2030 je ale podle některých informací příliš ambiciózní a unie jej tak pravděpodobně nesplní.
Do roku 2030 by přitom měly země Evropské unie provést takové kroky, které zajistí snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 o 55 procent. Do roku 2040 by pak EU měla snížit své emise až o 90 procent a nakonec do roku 2050 zajistit, že bude takzvaně uhlíkově neutrální.
Smělý plán, který Evropská komise pod názvem Green Deal, který není společností vnímaný příliš pozitivně představila už v roce 2019 už má, ale v současnosti trhliny.
EU se totiž v současnosti stále nedaří plnit některé cíle ve snižování emisí v zemědělství, dopravě nebo energetice, které jsou přitom klíčovými sektory s největší produkcí emisí skleníkových plynů. Hlavními důvody jsou stále chybějící legislativa i neefektivní financování nových projektů.
Mimo toho se ukazuje, že politická realita v jednotlivých členských státech EU se často liší od ambiciózních cílů stanovených v Bruselu. Některé země se potýkají s ekonomickými potížemi, které omezují jejich schopnost investovat do zelených technologií, zatímco jiné (včetně Česka) čelí silnému odporu vůči opatřením, která by mohla vést ke zvýšení nákladů na energie nebo k omezení mobility. V důsledku toho se objevují rostoucí obavy, že EU nebude schopna dosáhnout svých klimatických cílů včas.
Dalším faktorem, který komplikuje snahy EU o snižování emisí, je geopolitická situace. Válka na Ukrajině a s ní spojená energetická krize vedly k přehodnocení energetických strategií mnoha zemí. Některé státy se v reakci na snížení dodávek ruského plynu rozhodly dočasně zvýšit využívání uhlí, což je v rozporu s dlouhodobými klimatickými cíli.
Mimo toho se objevují obavy, že snaha o urychlené snižování závislosti na fosilních palivech by mohla vést k energetické chudobě a sociálním nepokojům. Problémy s rychlým odchodem od fosilních paliv k nestabilním obnovitelným zdrojům ostatně už v současnosti pociťuje Německo.
V neposlední řadě je třeba zmínit i technologické výzvy. I když se v posledních letech dosáhlo významného pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů energie, stále existují překážky v jejich širším nasazení. Například je třeba vyřešit problémy s ukládáním energie, aby se zajistila stabilita energetických sítí, které jsou stále více závislé na nestabilních zdrojích, jako je solární a větrná energie.
Stejně tak je třeba urychlit vývoj a nasazení technologií pro zachytávání a ukládání uhlíku, které by mohly hrát klíčovou roli při snižování emisí z průmyslových odvětví, kde je obtížné nahradit fosilní paliva.
