Obnova rašelinišť by podle vědců přinesla významnou úsporu emisí skleníkových plynů
Významné snížení emisí skleníkových plynů by podle vědců přinesla obnova rašelinišť, která byla degradována lidskou činností. Ty jsou ale v současnosti odvodněny a využívány pro zemědělské účely.
Ačkoliv rašeliniště zabírají podle odhadů zhruba jen tři procenta povrchu země na celém světě, ukládají podobné množství uhlíku jako veškerá suchozemská vegetace po tisíce let. Díky lidské činnosti ale bylo mnoho z rašelinišť odvodněno či využito pro zemědělství. To má za následek vypouštění obrovského množství oxidu uhličitého do atmosféry. Pro zlepšení by přitom stačilo málo.
Rašeliniště byla zničena lidskou činností, k obnově ale stačí málo
Odvodněná rašeliniště ovlivněná lidskou činností ročně vypustí odhadem 1,5 miliard tun oxidu uhličitého do atmosféry, což odpovídá třem procentům všech emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností. Ve svém přirozeném stavu přitom mohou rašeliniště výrazně přispívat k odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry a jeho skladování po tisíce let.
Podle vědců z několika světových univerzit i britského centra pro ekologii a hydrologii by ale pouhým zvýšením hladiny vody v rašeliništích mohlo dojít k zamezení emisí skleníkových plynů a obnovení některých původních funkcí rašelinišť, tedy hlavně zachycování oxidu uhličitého ze vzduchu. Novou studii vědci zveřejnili v prestižním časopise Nature.
Ačkoliv vědci udávají, že pouhé zvýšení hladiny v rašeliništích a navrácení do jejich původního stavu by bylo velmi prospěšné, je to ve velké části případů velmi nereálné. Jak již bylo uvedeno, bývalá rašeliniště se dnes využívají pro zemědělskou potřebu a velká část populace spoléhá na tyto oblasti kvůli svému živobytí. Jejich návrat do přirozeného stavu je tak často nemyslitelný.
Jen obnova rašelinišť by uspořila půl miliardy tun emisí
Tým vědců tak ve své studii analyzoval dopad obnovení pouhé poloviny rašelinišť v orných a travních porostech. Tyto plochy podle vědců pokrývají více jak 250 000 km2 po celém světě. I jejich přeměna na původní fungování by tak přinesla významnou podporu v oblasti zmírňování změny klimatu.
Podle vědců by obnova rašelinišť mohla uspořit až 500 milionů tun oxidu uhličitého ročně vypouštěného do atmosféry. Tato hodnota odpovídá 1 procentu všech globálních emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností.
Kvůli degradované rašelině je podle vědců mnoho zemí také v současné době zdrojem a nikoliv absorbentem oxidu uhličitého z tohoto prvku. Největší část globálních skleníkových plynů z rašelinišť tak produkuje Evropa a jihovýchodní Asie. Vědci tak usilují o zvýšení zájmu o kvalitní využívání rašelinišť a jejich obnovu, což by mělo příznivé dopady na klima.
