Britští vědci vytvořili baterii z odpadu. Energii dokáže dodávat bez nabíjení po neuvěřitelně dlouhou dobu
Baterie, ke které není potřeba nabíječka, a jejíž energii je možné využívat po neuvěřitelně dlouhou dobu. Přesně takovou se podařilo vytvořit vědcům z britské univerzity. Jejím dalším benefitem je využití uhlíku-14, který dnes končí jako odpad v hlubinných úložištích.
Představte si baterii, která vydrží bez jediného nabití fungovat až několik tisíc let. Na první pohled to může být myšlenka, která vypadá spíše jako ze Sci-Fi knihy než z reálného života. Na ten druhý už je ale situace úplně jiná. Přesně takovou baterii se totiž podařilo vytvořit britským vědcům z University of Bristol společně s odborníky z Úřadu pro atomovou energii Spojeného království. Nová baterie mimo své dlouhé životnosti navíc využívá jaderný odpad, který vzniká při výrobě grafitových bloků používaných v jaderných elektrárnách.
Pro výrobu baterie z dílny britských vědců se tak používá radioaktivní izotop uhlíku uhlík-14, který je získáván právě z jaderného odpadu. Ten je následně obalen průmyslově vyráběným diamantem, což vytvoří téměř nezničitelný zdroj energie, jenž může fungovat i tisíce let bez jediného nabití.
Velkou výhodou je tak možnost zpracování materiálu, který je dnes považován za odpad a je nutné jej podobně jako další radioaktivní materiály ukládat do hlubinných uložišť. Další využití tohoto materiálu by tak mohlo snížit množství odpadu a navíc přinést užitek v podobě téměř neomezeného zdroje energie.
Téměř neomezeným zdrojem je baterie hlavně proto, že využívá pomalého rozpadu radioaktivního uhlíku-14, při kterém vznikají elektrony. Ty jsou následně zachyceny diamantem, který funguje jako polovodič a převádí jejich kinetickou energii na elektrický proud. Výsledkem je tak stabilní výstup, který je ovšem na úrovni mikrowattů. Taková baterie je tak vhodná hlavně pro pohon malých zařízení, jako jsou senzory, implantáty a podobné technologie.
Poločas rozpadu uhlíku-14 je podle vědců asi 5 700 let. Právě proto je tak možné novou baterii nazývat jako téměř neomezený zdroje energie. Tu je totiž možné tímto způsobem dodávat i po tisíciletí bez nutnosti jakékoliv údržby či dobíjení.
Baterie je navíc i přes využití radioaktivního záření bezpečná pro své okolí. Vnější diamantová vrstva totiž nejen že zajišťuje výrobu energie, ale také pohlcuje radioaktivní záření, které tak není emitováno do svého okolí.
Mimo implantátů, jako jsou kardiostimulátory by tak podobná baterie mohla v budoucnu pohánět i senzory a technologie určené k měření či zkoumání dat i na těžko přístupných místech. Vyřešilo by se tak napájení senzorů na dně oceánů, v mrazivých arktických podmínkách nebo i ve vesmíru.
Vědci v současnosti pracují na další miniaturizaci a zvýšení efektivity výroby podobného článku tak, aby ho bylo možné nasadit ve větším měřítku. Pokud se jim to podaří, mohli bychom se v budoucnu dočkat technologií využívajících elektřinu bez toho, aniž by bylo nutné je připojit k energetické síti či jim nabíjet baterie.
