Manžel mi 3 roky tvrdil, že ucpaný odpad nejde opravit. Soused to zvládl za 10 minut a já mám teď doma peklo na zemi

Na manželovi mi imponovalo, že je šikovný. Sama jsem na manuální práce levá, a tak mi připadalo, že se budeme skvěle doplňovat. V prvních letech po svatbě všechno klapalo. Manžel sestavil obývací stěnu, televizi namontoval na zeď, připevnil police, navěsil záclony, vymaloval dětský pokoj. Když se nám narodilo první dítě, pomáhal mi s přebalováním i koupáním. Ale pak se najednou něco zlomilo. 

Po narození druhého dítěte už nedělal nic. Po práci se rozvalil v obýváku a sledoval videa v telefonu, dokud jsem ho nezavolala k večeři. Jakmile se najedl, opět se uvelebil na gauči a celý večer pak strávil před televizí. Často tam i usnul. 

Malá závada, velký problém 

Jednou jsem manžela poprosila, aby se podíval na dřez, protože voda odtékala pomaleji než obvykle. Odkýval to, ale z gauče se nehnul. Druhý den jsem mu to připomněla. „To je normální, v paneláku je odtok vždycky pomalejší, jsou tu úzký trubky,“ vymluvil se. Týdny plynuly a voda v dřezu už přímo stála. Manžel pořád nic. Jen byl čím dál podrážnější, když jsem na téma zavedla řeč.

Podle rad z internetu jsem do dřezu lila vařící vodu a sypala jedlou sodu. Vždycky to na chvilku zabralo, ale problém se vracel. A navíc se přidal zápach. „To spravit nejde, to by se muselo rozmontovat celý potrubí,“ tvrdil mi manžel. 

Soused vyčistil sifon během deseti minut. , ...

Sousedův zásah rozpoutal drama

Ucpaný odpad nakonec vyřešil soused. Potkala jsem ho u vchodu, když jsem táhla kočár, nákup a starší dítě za ruku. Se vším mi pomohl do schodů a trochu jsme se zapovídali. Zmínila jsem i dřez. 

Za půl hodiny zazvonil s taškou nářadí v ruce. Rozebral sifon, vyčistil ho, zašrouboval zpátky a světe div se, voda odtékala jako divá. Celý zásah trval přibližně deset minut. 

„Musíme sousedovi koupit nějakou flašku, spravil nám odpad,“ řekla jsem manželovi, když přišel domů. Netušila jsem, jaké peklo tímto oznámením rozpoutám. „To jsem přeci mohl udělat taky, chystal jsem se na to, jenom jsem nikdy neměl čas,“ hřímal manžel a začal mě obviňovat, že mu nedopřeju chvilku klidu na relaxaci a pořád po něm jenom něco vyžaduju. A nakonec se mě zeptal, proč se s ním nerozvedu a nevezmu si radši souseda, když je to v mých očích tak skvělý chlap. 

Když lenost zničí vztah

Čtenářka Lenka zakončila svůj příběh smutným dovětkem, že vážně uvažuje o rozvodu. Jen s tím chvilku počká, až jí skončí rodičovská a vrátí se zpátky do práce. 

Její manžel bohužel není v Česku ojedinělým fenoménem. Téma často rozebírají i ženy v internetových diskuzích. „Mám líného chlapa a neskutečně mě to frustruje, prakticky mám 3 děti, mám ho plné zuby,“ stěžuje si maminka na webu Modrý koník. 

„V okolí i v širší rodině jsem měla několik mužů, kteří radši ženě vynadali, že doma není toaletní papír, než aby ho sami koupili. Nebo čekali, že jim žena nejen nachystá snídani, ale i osladí čaj,“ uvedla právnička Šárka Homfray pro web Marianne a zmínila i statistiky, podle kterých doma vaří a uklízí 67 % českých žen, zatímco stejné práce vykonává jen 16 % mužů. 

Líný muž je pro partnerku přítěží. , ...

Věčné stereotypy

V české společnosti pořád rezonuje představa, že domácí práce vykonává žena. Od mužů zase očekáváme, že budou schopni všechno opravit. Čtenářka Denisa si postěžovala pro portál Proženy na svého přítele, který neumí ani zatlouct hřebík. „Byla jsem úplně v šoku, myslela jsem, že takovéhle věci umí každý chlap,“ píše Denisa. 

V obou případech jde přitom o stereotypy, které by v dnešní době měly být přežitkem. Stejně jako žena by si doma neměla připadat jako služka, muž nemusí být manuálně zručný. 

Problém nastává v situaci, kdy muž sice „umí“, ale nechce se mu. A jen leží na gauči, aniž by pomáhal aspoň s úklidem nebo vařením. Takový člověk je pak spíš přítěží než partnerem. 

Komunikace je klíč

V partnerském soužití je mimořádně důležité, aby spolu partneři komunikovali a rozdělili si úkoly. „Nejlepší je sednout si v klidu ke stolu a sepsat si takzvaný to do list. Můžete pak spolu komunikovat nad úkoly podle toho, kdo je co ochoten dělat,“ uvedla terapeutka Dominika Heverlová pro web Svět ženy. 

Ve 21. století je úplně jedno, zda muž vaří a žena montuje poličky, nebo naopak. Hlavní je, že každý dělá něco a nenechává všechny povinnosti na své polovičce. V opačném případě se opravdu stává dítětem navíc. A když je takové dítě už přerostlé a je mu čtyřicet, nemůže se divit, že ho „máma“ pošle z domu.