Co podle kynologů znamená, když pes neustále na zahradě zahrabává pamlsky místo toho, aby je snědl?

Mnoho psích páníčků popsa­né chování ne­má v lásce. Mate je a ptají se pak sami sebe: „Znamená to, že pamlsek psovi nevoní? Nebo jen zkrátka zlobí?“. V mnoha případech však st­ačí pokusit se psovi porozumět. Od­borníci odhalují, co psí mazlíčky ke schovávání pamlsků za různých okolností vede­. Důvod není jen jeden. 

Rozhodně není nutné panikařit

Deborah Fenton, trenérka psů z Animal Behavior College, popisuje, že skrývání věcí mají psi přirozeně v povaze. Jedná se totiž o jejich vrozené chování. I psi, stejně jako třeba lišky, veverky nebo ptáci, vykazují tendence se o své poklady postarat a ukládají je tak na místo, které vyhodnotí jako bezpečné. A nemusí jít jenom o pamlsky, ale třeba také o hračky nebo jiné předměty, které pes považuje za cenné. „Psi mají instinkt hromadit nebo střežit své jídlo a majetek“, uvádí odbornice.

Schovávání cenných pokladů je pro psy přirozeným chováním. , ...

Certifikovaná konzultantka pro chování psů Kate Naito k tomu dodává, že schovávání přebytků potravy do země je pro psy navíc pravděpodobně součástí strategie přežití. Chladná zem potravu uchová, a tak je možné vrátit se k jídlu později, když o něj bude nouze. Možná tak není překvapivé, že tendence k zahrabávání může být vyšší u psů z útulků, kteří zažili zanedbávání, týrání nebo právě nedostatek potravin.

Nemusí se však jednat o žádné problematické chování. Pokud to pes sem tam udělá, je v pořádku zahrabávání vyhodnotit jako běžnou aktivitu, která může vést třeba k zabavení. Schovávání jídla „na později“ může být totiž také obyčejným příznakem nudy.  Když si pes jde pamlsek zahrabat, samotná tato činnost mu nabízí kýženou stimulaci nebo jakýsi „uklidňující rituál“.

Někdy však může jít o varování

U některých psů se ale může také jed­nat o příznak, kte­rý poukazuje na to, že p­ociťují stres ne­bo úzkost. Negativní poci­ty pramění nej­častěji z pocitu ohro­žení. Zvíře se ne­musí cítit na da­ném místě bez­pečně, protože tam v minulosti za­žilo nepříjem­nou zkušenost, kvů­li které tam nechc­e jíst. Také se mů­že bát, že mu jí­dlo někdo vez­me. Není třeba v do­mácnosti další maz­líček, který pej­skovi pravidel­ně chodí na mis­ku? 

Některá plemena mají vyšší tendence k zahrabávání, třeba jezevčíci. , ...

Psí behavioristka Rima Chehlaoui varuje, že problém nastává, když pes zahrabává předměty kompulzivně a ohrožuje tím své zdraví.  Pokud má například už patrné poškození na tlapkách nebo drápech, měli byste vyhledat veterináře.

Podle ní jsou­ na zahrabává­ní pokladů něk­terá plemena náchyl­nější než jiná­. Často se to může týkat teriérů, jezevčíků nebo třeba bíglů. „Každý pes je však indivi­dualita a podle to­ho by se s ním mělo zachá­zet“, dodává. 

Klíč může být v dos­tatku pozornos­ti 

Kynologové většinou nedoporučují psům v hrabání nijak bránit. Nemusí to však být na úkor květinových záhonů. Ideální je jim nějaké místo k uspokojování této vrozené touhy vyhradit a jejich hrabání se sem pokusit přesměrovat. Doma psovi můžete například vytvořit odlehlý kout z hromady starých ručníků a hadrů. Venku můžete věnovat psovi k zahrabávání třeba roh zahrady, kde mu vytvoříte jámu, do které pár zkušebních předmětů zahrabete.

Pokud chcete ne­vítané chování pře­ce jen elimino­vat, ujistěte se, že má p­es dostatek fy­zické, ale i du­ševní stimula­ce, a to i u psů milujících gauč, ale zvlášť pokud se jedná o vysoce aktivní plemena. Když se budete svému pejskovi dostatečně věnovat, chodit s ním na procházky a učit ho při tréninku například novým kouskům, je zde vysoká pravděpodobnost, že zahrabávání pamlsků na zahradě omezí.