„Bydlet u rodičů ve 37 letech není žádná ostuda,“ mladým se dnes od rodičů nechce a zůstávají co nejdéle

Bydlení s rodiči i v dospělém věku přitom není výhradou Čechů. S tímto „problémem“ se dnes potýká celá řada států. Podle Eurostatu se mladí lidé od rodičů v celé Evropské unii stěhovali v průměrném věku 26,2 let. Když se zaměříme na konkrétní státy, najdeme opravdu velké rozdíly. Nejpozději se z domu rodičů stěhují Chorvati, a to v průměru ve 31,3 letech. Téměř totožně jsou na tom Slováci a Řekové. Naopak nejdříve pomyslné hnízdo opouštějí Finové, Švédi a Dáni, a to přibližně okolo 21. roku. Češi patří spíše do středu, z pohodlí svého pokoje u rodičů se stěhují průměrně ve 25,8 letech.  

Od rodičů se dnes odchází mnohem později

Pokud si myslíte, že předchozí generace opustily rodičovský dům hned po dovršení dospělosti, jste na omylu. Lišil se spíše způsob, jakým lidé v jednotlivých obdobích historie z původního domova odcházeli. Odchod závisel především na zaměstnání, partnerství či manželství nebo na dostupnosti bydlení.

V některých případech je společné soužití dobrovolné a prospěšné oběma stranám , ...

Ani v dnešní době nelze jednoduše říci, že se věk odchodu od rodičů nějak dramaticky zvyšuje. Například v roce 2002 byl podle Eurostatu průměr v EU okolo 26,1 roku. V roce 2024 se velmi mírně zvýšil na 26,2 let. Mnohem zajímavější je ale pohled na jednotlivé země a generace.

Evropská data totiž ukazují, že zatímco ve Skandinávii a dalších severských státech odcházejí lidé od rodičů velmi brzy, v jižní a východní Evropě je běžné spolubydlení i po třicítce. Tyto rozdíly nezpůsobuje pouze finanční nedostatek nebo nedostupnost nového bydlení pro mladé lidi, ale i rozličnost zvyků těchto zemí. V některých státech je totiž mezigenerační soužití naprosto běžné, přičemž někteří lidé svůj původní domov nikdy neopustí a místo toho si do něj přivedou vlastní rodinu. 

Co se týče Česka, zde je důležitá zejména změna, která nastala po pádu socialismu. Ještě v roce 1991 tvořilo veřejné bydlení přibližně 39 procent bytového fondu. V roce 2021 už šlo jen o 4 procenta. Podíl vlastnického bydlení naopak vzrostl z původních 38 procent na 78. V Česku je tak vlastní byt či dům jakýmsi symbolem finančního zajištění rodiny. A pokud na něj člověk nemá, jednoduše se do osamostatnění příliš nehrne. 

Nechce se jim, nebo si to nemohou dovolit?

Ne vždy je však problém tak černobílý, jak jsme ho popsali výše. Někdy se totiž za pozdním odchodem z domu skrývá například malý příjem rodičů, velký dům vhodný pro dvě rodiny nebo dobré vztahy. Někteří lidé se proto rozhodnou zůstat u rodičů a upravit si neobydlené podkroví. Jiní spolubydlením pomáhají rodičům, kteří mají nízké příjmy nebo pobírají invalidní či starobní důchod. Jiní se starají o rodiče nemocné nebo si díky společnému soužití a nižším výdajům šetří na vlastní nemovitost. 

V jiných případech potomci zůstávají doma kvůli nedostatku financí či lenosti , ...

A pak je tady ještě jedna specifická skupina. Jde o ty, kteří se nacházejí ve špatné ekonomické situaci. U části z nich může za špatnou ekonomickou situaci prostá lenost. Některé mladé lidi totiž brzdí nedostatek ambicí, strach z neznáma, neochota řádně pracovat nebo se dovzdělat a najít si lépe placenou práci. Jindy je nedostatek financí spojen i s místem bydliště. Ceny nemovitostí nejvíce rostou ve velkých městech, jako jsou Praha nebo Brno. Právě na těchto místech vstupují mladí do dospělého života nejobtížněji. Mnohdy totiž nastává zásadní problém. Člověk pracuje na plný úvazek, ale ani tak si samostatné bydlení dovolit nemůže. 

Zajímavý český paradox

V Česku se bezesporu potýkáme s bytovou krizí. A ačkoliv jsou příběhy spolubydlení s rodiči do vyššího věku výrazné, podle průzkumů prozatím nejde o rostoucí trend. To potvrzuje i současný český výzkum Jany Závodské z Masarykovy univerzity, který se zabývá dlouhodobým soužitím mladých dospělých s rodiči a pracuje mimo jiné s daty z Generations and Gender Survey z let 2004 až 2022. Podle jeho předběžných výsledků je důvodem soužití především finanční nejistota mladých a rodinné zázemí. Češi zkrátka přizpůsobují své představy o bydlení tomu, co jim dovolí aktuální trh. 

Mezi nejzajímavější data tohoto výzkumu patří srovnání mezi lety 2005 až 2022. Zatímco v roce 2005 žilo s rodiči 42 procent mladých dospělých ve věku 18 až 34 let, v letech 2020 až 2022 to bylo kolem 20 procent. Výsledky tak vytvářejí zajímavý paradox, že i přes současnou bytovou krizi a stále silnější příběhy o „mamahotelech“ tento ukazatel rapidně klesl.