„Myslel jsem si, že moje studna je jen moje věc“: Proč není zalévání zahrady vlastní vodou vždy povoleno

Že voda vyvěrá na vašem pozemku nebo se pod ním nachází, ještě neznamená, že s ní můžete nakládat bez omezení. I odběr podzemní vody totiž upravuje zákon. V určitých situacích navíc mohou úřady odběr vody omezit.

Studna může být vaše, voda pod ní ale ne

V případě studny se řídíme § 3 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Ten říká: „Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují; práva k těmto vodám upravuje tento zákon.“

Majitel studny není automaticky majitel vody v ní , ...

To jinými slovy znamená, že vlastnictví pozemku automaticky neznamená i vlastnictví podzemní vody. Zákon tak rozlišuje mezi vodním dílem (zde například studnou) a právem vodu užívat. Majitel studny musí zákon plně respektovat, protože právě tato podzemní voda je součástí širšího území a její množství je důležité i pro další zdroje. 

K odběru podzemní vody potřebujete povolení

Zásadní, ale zároveň i nejvíce překvapivé pravidlo najdeme v § 8 vodního zákona. Podle něj totiž musíte mít k odběru podzemních vod povolení. O to se obvykle žádá již při realizaci studny nebo vrtu prostřednictvím příslušného formuláře Ministerstva zemědělství. I na samotné vybudování nové studny musíte mít povolení. U starších studní je situace složitější. Zde závisí právní režim na době jejich vzniku i na účelu, ke kterému sloužily. 

V období sucha může být zákaz zalévání zahrady i ze soukromé studny , ...

Vraťme se ale k povolení k odběru vody. K čemu a v jakém rozsahu můžete vodu využívat, se uvádí právě v něm. U povolení k odběru podzemních vod pro potřeby domácností se uvádí například účel a rozsah nakládání s vodami, doba platnosti povolení, množství odebírané vody a podmínky, za kterých je odběr povolen. Někdy je tak možné ze studny zalévat jen zahradu, jindy lze vodu využít třeba i k zavedení do domu nebo k napouštění bazénů.

Čerpání vody bez platného dokumentu od úřadů je nelegální. Jde o přestupek, za který hrozí fyzickým osobám pokuty v řádu desítek tisíc korun.

Není studna jako studna

Samotné studny coby stavby také nepodléhají všechny stejným pravidlům. Zásadní je především to, kdy byly vybudovány a jaký právní režim se na ně vztahuje. Zvláštní postavení mají například historické studny vybudované před 1. lednem 1955. Podle tehdejší legislativy mohli lidé podzemní vodu využívat dle vlastních potřeb. 

U studní vybudovaných mezi lety 1955 a 2001 je situace složitější a záleží na konkrétním povolení i účelu, ke kterému byla voda využívána. Některá starší povolení totiž k 1. lednu 2008 zanikla. Toto pravidlo se však nevztahovalo například na odběr podzemní vody určené k individuálnímu zásobování domácností pitnou vodou. 

Zákaz odběru může přijít i v období sucha

V období sucha může nastat situace, kdy majitel i přes platné rozhodnutí musí užívání upravit. Na základě § 109 vodního zákona mohou úřady či obce vydat přechodný zákaz či omezení odběru podzemních a povrchových vod. Tento zákaz se tak nevztahuje jen na vodu z řádu, jak si mnozí myslí, ale i na soukromé studny. Konkrétní omezení se mohou lišit, často se však týkají například zalévání trávníků a záhonů, napouštění bazénů nebo mytí aut.