Seniorka odmítla královskou nabídku developera na odkup svého domu. Ten jí ho nakonec kolem dokola obestavěl

Pětipatrový obchodní komplex Ballard Blocks vypadal na papíře od začátku jinak. Počítal totiž s tím, že Edith Macefield, bývalá spisovatelka a saxofonistka, nebude mít problém se odstěhovat. Opak byl ale pravdou – v domě žila od roku 1952 a sebelepší nabídka pro ni nebyla důvodem, aby svůj domov opustila. 

Kdo vlastně byla Edith Macefield? 

Edith Macefield se narodila 21. srpna 1921 v americkém státě Oregon a již v mládí odcestovala do Evropy. O jejím pobytu se vypráví mnoho legend, údajně za druhé světové války pomáhala se záchranou židovských dětí a jednou údajně hovořila také s Adolfem Hitlerem. Důvěryhodné zdroje ale pochopitelně chybí. Živila se každopádně jako spisovatelka a hudebnice, přičemž jejím oblíbeným nástrojem byl saxofon. Do domu, který ji později proslavil, se nastěhovala se svou matkou v roce 1952. A když její matka v domě zemřela, zůstala v něm sama. 

Dům jako takový představoval typický americký farmářský domek, který měl podle dostupných zdrojů zhruba 100 metrů čtverečních a byl postavený primárně ze dřeva. 

Po smrti Edith Macefieldové dům několikrát změnil majitele a aktuálně chátrá. , Sean Marshall,...

Nabídka, která se neodmítá

Developer Ledcor Construction plánoval na kolektivně skoupených parcelách postavit pětipatrový obchodní komplex dnes známý jako Ballard Blocks. Původní záměr byl vybudovat také butikový supermarket a fitness centrum, které by nahradily Edithin dům. Aby se tento plán podařilo realizovat, musel však developer získat její pozemek. 

Nabídky proto proběhly ve dvou fázích. V té první měla dostat 750 tisíc dolarů, v té druhé, konečné, dokonce milion. Podle některých zdrojů byla částka ještě o sto tisíc dolarů vyšší a součástí měl být i náhradní byt a úhrada zdravotní péče. Edith však lákavou nabídku, v jejímž rámci by jí developer podle současného kurzu vyplatil 21 milionů českých korun, bez váhání odmítla. 

„Nezajímají mě peníze. Je mi 84. Jsem tu naprosto spokojená. A nechci se stěhovat," okomentovala tehdy celou situaci pragmaticky pro deník Seattle Times. Její prohlášení již tehdy vyvolalo mezinárodní ohlasy, situace si začala všímat přední světová média.

Jak situace vyřešil developer? 

Ve Spojených státech hypoteticky existuje právní institut vyvlastnění (tzv. eminent domain), ovšem ten je možné aplikovat pouze na vyvlastnění ve veřejném zájmu. Pro komerční objekt jej uplatnit nelze, a tak developerovi nezbývalo než Ballard Blocks postavit kolem tří stran jejího domu. Okolo dřevěného domku tak ze tří stran vyrostly obrovské stěny z betonu a skla. 

Vizuální kontrast mezi malým dřevěným domkem s bílým plotem a betonovou stěnou pětipatrového obchodního domu byl natolik silný, že se stal celosvětově sdíleným obrazem. 

Na pozadí stavby se však odehrával další zajímavý příběh. Během výstavby, která trvala dlouhé měsíce, se totiž vedoucí stavby Barry Martin s Edith seznámil. Spřátelili se dokonce natolik, že ji vozil k lékaři, když se její zdraví zhoršovalo, chodil jí nakupovat a trávil s ní svůj volný čas. Když Edith v roce 2008 zemřela na rakovinu slinivky, zjistilo se, že mu ve své závěti celý dům odkázala. 

Nepřipomíná vám to něco?

Pokud jste viděli film Up, který v češtině vyšel pod názvem Vzhůru do oblak, možná jste si všimli určitých paralel. Hlavní postavou je tam Carl Fredericksen, starý vdovec, který odmítá prodat svůj domek developerům. Přivazuje k němu tisíce balónků a odletí do Jižní Ameriky. Ačkoliv je film skutečnému příběhu opravdu podobný, podle dostupných zdrojů byl scénář napsán ještě předtím, než Edith nabídku na odkup domu vůbec dostala. 

Prokazatelné ale je, že fanoušci Disney využili dům Edith Macefield k propagaci samotného filmu, když nechali k jeho plotu skutečně přivázat barevné balónky. Ty se u domu objevily poté ještě několikrát a o situaci informovala také nejrůznější americká média. Jednu z reportáží si můžete pustit přímo v článku.

Další osud domu

Po Edithině smrti prošel dům poměrně složitou historií. Barry Martin ho nejprve prodal realitnímu investorovi, který v něm měl nějaký čas svou kancelář. Následně byl ale v roce 2015 umístěn do aukce, v níž ho koupila společnost, která je vlastníkem okolního komplexu Ballard Blocks. Ta pro něj neměla dlouhou dobu žádné zajímavé využití, ale v posledních letech se objevila možnost pronájmu domu coby komerčního prostoru. V domě měla ideálně vzniknout kavárna, cukrárna nebo pop-up restaurace. Smutnou zprávou však je, že podle nejnovějších dostupných informací je domek, který byl od počátku symbolem vzdoru a neústupnosti, uzavřený a ideálního nájemce se pro něj zatím najít nepodařilo.