„Odmítáme dřít desítky let za almužnu jako naši rodiče.“ Pokud mladé po roce nepovýší, odcházejí jinam
Mladí lidé dnes seženou práci rychleji než kdy dřív, ale u stejné firmy nevydrží tak dlouho, jak bývalo zvykem u jejich rodičů. Podle personalistů i čerstvých průzkumů je za tím přepočet: kolik jim přináší současné místo a co nabízí konkurence. Rozdíl mezi tím, co mladí očekávají, a tím, co jim firmy nabízejí, se přitom ale dál prohlubuje.
Podle dat portálu JenPráce.cz se až 83 % absolventů uplatní do dvou měsíců od konce studia a až 70 % z nich dostane nabídku už z prvních výběrových řízení. Nejsnáze shánějí práci studenti z IT, zdravotnictví, strojírenství, elektrotechniky a ekonomiky. A za těmi, kterým se to nepovede, stojí jasný důvod: „Personalisté nejčastěji vyřazují mladé kandidáty kvůli nereálným platovým očekáváním, nedostatku praxe, slabé přípravě na pohovor a nízké motivaci,“ popisuje datový analytik JenPráce.cz Michal Španěl.
Nereálná očekávání
Právě platová očekávání jsou přitom nejčastějším kamenem úrazu. Ačkoliv část absolventů sní o statisícových výdělcích, jejich skutečná očekávání jsou podstatně střízlivější. Nejčastěji si při nástupu do zaměstnání říkají o mzdu do 45 000 Kč hrubého. Realita se tomu docela blíží: průměrná nástupní mzda vysokoškoláka je kolem 44 000 Kč a u středoškoláka kolem 31 000 Kč. Podobná čísla potvrzuje i studie TOP Zaměstnavatelé, kde byla minimální hranice akceptovatelné mzdy u mladých kolem 30 000 Kč. A protože mají na trhu práce více možností, mohou si mladí dovolit odmítnout dlouhé čekání na povýšení.
Přesně tento postoj shrnuje věta, kterou mladí čím dál častěji opakují: „Odmítáme pracovat desítky let za platy jako naši rodiče.“ Jedna z uživatelek dizkusního fóra dodává, že plat ve firmách roste v řádu tisícikoruny jednou za několik let, což je při současných cenách bydlení důvodem, proč lidé raději zkouší štěstí jinde.
Co je dnes jinak
Kariérní žebříček fungoval kdysi jinak: člověk pracoval, sbíral zkušenosti a čekal na povýšení. Dnešní mladí tomuto systému čím dál častěji říkají ne. Podle personální agentury Manpower generace Z odmítá hlavně manažerské pozice, protože za nimi vidí spíše stres a ztrátu volného času. Potvrzuje to i zkušenost starších kolegů, více než polovina manažerů z řad mileniálů je podle stejného průzkumu každodenně ve stresu.
Kateřina Legnerová z Katedry personalistiky VŠE v Praze, která se dlouhodobě věnuje mezigeneračním rozdílům na trhu práce, popisuje, že za tím není odmítání zodpovědnosti, jak se může mnohým zdát. Mladí místo toho očekávají rychlejší růst a chtějí, aby se s nimi zacházelo jako se zkušenějšími, i když jim chybí odpracované roky. Jejich rodiče měli podle ní úplně jiný žebříček hodnot. Podobně to popisuje i Jana v jedné z facebookových diskuzí: její vlastní generace jede podle ní „až na doraz“ a dnešnímu přístupu mladých k rovnováze mezi prací a soukromím závidí.
Job hopping jako strategie
Roli hraje i běžná ekonomie: čím nižší je nezaměstnanost, tím víc vyjednávací síly má zaměstnanec a častěji proto volí tzv. „job hopping". „Časté střídání zaměstnání je u nás skutečně doménou převážně mladých lidí do třiceti let,“ potvrzuje Anna Ovcharenko z personální agentury Plus a dodává, že tomu nahrává právě dnešní minimální nezaměstnanost. Při první známce nespokojenosti tak mladí prostě odejdou za lepším.
Podle britského průzkumu CV-Library považuje za rozumné změnit zaměstnání do roka 47 % lidí, ve věkové skupině 18 až 24 let je to dokonce 65 %. U jedné firmy tak dnes mladí vydrží zhruba rok, pak už pro ně čekání na povýšení nebo vyšší plat přestává dávat smysl.
Co na to firmy
Pokud firmy zůstanou u starého modelu, nebudou mít brzy koho povyšovat. Uvědomují si to, a proto začínají investovat do mentoringu a modernějšího vedení, které lidem pomáhá právě růst. Vidět to je i v náboru, například firmy VARS nebo výrobce čisticí techniky Kärcher cílí především na juniory. „Naše společnost dlouhodobě nabírá i juniory na pozice, kde využijí své IT znalosti,“ popisuje HR specialistka VARS Brno Simona Říhová.
Souhlasí s ní i manažerka Kärcheru Marcela Kratochvílová, podle které rozhoduje motivace a ochota se rozvíjet. A ředitel studie TOP Zaměstnavatelé Daniel Novák k tomu dodává, že mladé lidi si firmy udrží, pokud nastaví jasná pravidla růstu a pravidelné navyšování mzdy. Firmy, které na tohle zareagují, budou mít při náboru mnohem jednodušší práci.





Sledovat v Google Zprávách

















































