Mají děti vědět, kolik rodiče vydělávají a za co utrácejí? Většina dospělých se neshodne a existují i radikální přístupy

Finance patří k tématům, o kterých se v českých domácnostech příliš nemluví. Podle některých studií si dokonce až 70 % lidí myslí, že finanční vzdělávání má primárně řešit škola. Realita přitom ukazuje, že klíčové finanční návyky si děti odnášejí právě z domova. Přesto se přístupy jednotlivých rodičů dramaticky liší. Většina rodičů spadá svou výchovou do jedné ze tří skupin, které blíže představíme v tomto článku. 

Přístup č. 1: Peníze jsou tabu

První skupinu tvoří rodiče, kteří finanční záležitosti před dětmi zcela tají. Výplata, hypotéka nebo měsíční výdaje jsou informace, které zůstávají primárně v hlavě dospělých. Často argumentují tím, že dítě nemá být zatěžováno problémy dospělých, a tedy nemusí přemýšlet o věcech, jako jsou finance. Tento způsob přemýšlení má kořeny už v dobách socialismu a často po něm sahají rodiče, se kterými ani jejich rodiče o penězích nijak nemluvili. 

„Existuje obava, že když budeme o penězích příliš mluvit, děti jich budou chtít dostávat více nebo se na ně budou příliš soustředit,“ říká k přístupu Ron Lieber, americký autor knih o dětské finanční gramotnosti. Zároveň tento pohled ale rovnou zpochybňuje, protože podle jeho výzkumů naopak právě uzavřenost vůči finančním tématům vede k tomu, že děti nikdy nepochopí hodnotu peněz. 

Přístup č. 2: Zlatá střední cesta

Nejrozšířenějším přístupem v českých rodinách je však postupné a věku přiměřené otevírání finančních témat. Rodiče obvykle neříkají dětem konkrétní čísla, ale dávají jim reálný kontext. Ukazují proto dětem, kolik stojí bydlení, jídlo, energie nebo dovolená. Podle průzkumu zveřejněných Partners Bankou patří k této skupině až 56 % českých rodičů, kteří s dětmi o penězích diskutují. 

„Finanční gramotnosti dětí nejvíce bráníme my rodiče, když jim začneme dávat peníze a neseznámíme je s tím, jak s nimi pracovat. Stejně jako dospělí by děti měly rozdělovat peníze na tři hromádky – jedna pro každodenní režii, druhá pro radost a třetí na železnou rezervu, která znamená jistotu,“ říká Marcela Hrubošová, zakladatelka vzdělávacího konceptu Finance pro radost.

Kapesné slouží dětem jako první reálný trénink finanční autonomie a odpovědnosti. , ...

Přístup č. 3: Radikální otevřenost

Menšinovým, avšak stále oblíbenějším přístupem je naprostá finanční transparentnost. Dítě zná přesnou výplatu obou rodičů, vidí do bankovních účtů, chápe strukturu měsíčních výdajů a někdy také aktivně rozhoduje o rodinném rozpočtu. Podle zmiňovaného průzkumu Partners Banky do této skupiny patří 13 % českých rodičů, kteří zapojují své děti do plánování rozpočtu. 

Argumentace zastánců této radikální otevřenosti je jednoduchá – čím dříve dítě dostane přehled o reálném fungování rodinných financí, tím lépe bude připravené na vlastní dospělý život. Ačkoliv část odborníků tento postup schvaluje, existují i tací, kteří před ním varují. Pokud se totiž dítě příliš brzy dozví například o finanční tísni rodiny, může nést nepřiměřenou emoční zátěž. Ta může ovlivnit jeho vztah k penězům po celý zbytek života. 

Finanční otevřenost v číslech

Exkluzivní průzkum Partners Banky ve spolupráci s IPSOS na vzorku českých rodičů dětí ve věku 6–17 let odhalil, že 80 % rodičů dává dětem pravidelné kapesné a 56 % diskutuje s dětmi o hodnotě peněz. Třetina rodičů kapesné dětem podmiňuje, například prospěchem nebo domácími pracemi. Průměrná výše kapesného u nezletilých je přes 700 Kč měsíčně. 

Ačkoliv ani názory odborníků nejsou úplně jednotné, shodují se na tom, že je dobré začít včas. Předškolní věk je vhodný pro první rozhovory o penězích. Děti by měly například vědět, že peníze se vydělávají prací, a umět popsat, jakou práci dělají jejich rodiče. Důležitou roli hraje také kapesné, které je pro děti prvním tréninkem autonomie. Je to důležitý nástroj pro osvojení finanční odpovědnosti, takže by dítě mělo mít svobodu ho utratit (klidně i špatně) a učit se z důsledků.