Přemíra kroužků škodí dětem víc než gauč a televize. Přehnaně ambiciózní rodiče jim podle odborníků berou bezstarostné dětství

Když má dítě každý den po škole ještě kroužky, vrací se domů často pozdě a velmi unavené. Po příchodu ho navíc čekají ještě úkoly, učení a příprava na další školní den. Na odpočinek a obyčejné nicnedělání tak nezbývá žádný čas. Přitom pro zdravý rozvoj dítěte je to stejně důležité jako koníčky, kroužky a další organizované aktivity. 

Kroužky jsou skvělé, ale nesmí jich být příliš

To, že rodič vede své dítě k různým zálibám, je skvělé. Mimoškolní aktivity mají jednoznačný pozitivní vliv. Děti si mohou najít další kamarády a budovat své sociální dovednosti, rozvíjet se v určité oblasti, sportovat a zažívat pocit, že se v něčem zlepšují. 

Samotný kroužek po škole tak problém rozhodně není. Tím je jejich nadbytek. Každé dítě je jiné a každé zvládá bez problémů jinou zátěž. Zatímco pro některé je příliš i trénink dvakrát týdně, jiní se učí v pondělí hrát na kytaru, ve středu mají tenis a v pátek angličtinu. Pravdou je, že děti zvládnou i několik aktivit najednou. Ty ale musí být přiměřené jejich věku, musí je bavit a zároveň musí poskytovat dostatek prostoru pro odpočinek, školu, rodinu i kamarády. Díky tomu se ze záliby nestane povinnost.

Dítě potřebuje i čas, kdy mu nikdo neříká, co má dělat

Ačkoliv jsou kroužky „volnočasové aktivity“, skutečný volný čas začíná až ve chvíli, kdy si dítě může chvíli dělat, co chce. Na význam volné hry pro zdravý vývoj dlouhodobě upozorňují dětští psychologové, lékaři nebo například Americká akademie pediatrie.

Při volné hře se děti samy rozhodují, co budou dělat. Vymýšlejí si vlastní pravidla, vlastní zábavu, samy řeší problémy a učí se fungovat i bez toho, aby nad nimi stále stál nějaký dospělý a říkal jim, co mají dělat. Pediatrická psycholožka Hillary Kimbley upozorňuje na zajímavý paradox. Dospělí si často zaneprázdněnost spojují s produktivitou a volný čas s leností nebo promarněným časem. 

Právě neorganizovaná hra ale podle odbornice pozitivně podporuje kognitivní i sociální vývoj dítěte. Nuda tak není něco, co je třeba ihned zahánět další činností. Nechte ho, ať si zábavu alespoň jedno odpoledne vymyslí úplně samo. Po chvilce řečí o nudě si samo vezme pastelky, postaví bunkr z dek, začne si hrát s dávno zapomenutými hračkami nebo si třeba vezme knížku k přečtení. V takových chvílích se učí rozhodovat se samo za sebe.

Odborníci proto varují především před snahou zaplnit dítěti každou volnou chvíli „smysluplnou“ aktivitou. Odpočinek na gauči nebo přiměřený čas u televize nemusí být sám o sobě problém. Dlouhodobě přeplněný program bez prostoru na regeneraci naopak může přispívat k únavě, stresu a ztrátě radosti z aktivit. Přehnaná snaha rodičů dítě neustále rozvíjet mu tak může ukrajovat z času, který by jinak patřil obyčejnému bezstarostnému dětství.

S tímto přístupem často souvisí i televize nebo jiné „obrazovky“. Dnešní děti mají totiž tendenci při nudě jako první sáhnout po pohádkách, videích na YouTube nebo hrách na telefonu či počítači. Tyto aktivity samozřejmě nejsou náhradou za pohyb, spánek či kontakt s lidmi. I přesto bychom neměli každou minutu na gauči považovat za promarněnou. Pokud děti dostatečně spí, chodí ven, sportují, mají kamarády a spoustu každodenních aktivit, sledování pohádky na gauči může být skvělá forma odpočinku. 

Děti by neměly mít kroužek na každý den , ...

Jak poznat přetížené dítě?

Vraťme se ale zpět ke kroužkům po škole. Jak již bylo řečeno, každé dítě je jiné a zvládne jinou míru zátěže. Některé děti navíc nedokážou jednoduše říci, že už je toho na ně moc. Při přetížení přitom dochází k celé řadě psychických i fyzických projevů, které by rodičům mohly napovědět.

Dítě bývá často podrážděné, náladové nebo úzkostné. Špatně se mu usíná a je „přetažené“ Může dokonce dojít ke zhoršení prospěchu ve škole nebo k úplné ztrátě zájmu o aktivity, které ho dříve bavily. Někdy se vyhýbá i kamarádům, protože na ně zkrátka nezbývá energie. Mezi fyzické projevy pak patří bolesti břicha a hlavy. Jindy přetížení prozradí fakt, že dítě neumí vůbec odpočívat. Působí roztěkaně a stále čeká, kdy mu rodič vymyslí další zábavu. 

Není nutné každé odpoledne něco dokázat

Rodiče v podobných případech nakonec hledají nějaký kompromis. Kolik kroužků je ale hodně? A jak z nich vybrat ty, které budou jejich potomkům přinášet opravdu radost? Ideální je, když se rodič aktivně zajímá především o pocity dítěte už od začátku docházky. Na místě je se ptát, na jaký kroužek se těší nejvíc, z jakého má nejlepší pocit nebo kde má už nějaké kamarády. Důležité je zeptat se i na to, jestli nebývá až příliš unavené, zda má dostatek času pro sebe nebo co by nejraději ze svého týdne úplně vyřadilo. 

Podle odborníků stačí pro předškoláky jeden kroužek. U mladších školních dětí už můžeme vybrat klidně dva a s postupem věku se počet obvykle zvyšuje v závislosti na dítěti a jeho ambicích. Okolo 10. roku už si zpravidla samo řekne, co ho nejvíce baví a čemu by se chtělo i nadále věnovat. 

Rodiče samozřejmě chtějí pro své ratolesti to nejlepší. Aby měly pohyb, uměly jazyky, rozvíjely svou kreativitu a našly si kamarády. Cesta k tomu ale nevede přes plný diář a vyčerpání. Kroužky by měly být zábavnou součástí dětství, nikoliv další povinností hned vedle školní docházky. A volný čas, kdy mohou děti jen tak být, je občas k nezaplacení.