„V životě se mu daří, tak dědictví nepotřebuje.“ Rodiče řeší, jak naložit s majetkem v situaci, kdy je jedno z dětí výrazně úspěšnější

Dědictví v sobě nese rovněž symbolický význam: především děti jej mohou vnímat jako jakési „poslední vysvědčení“ rodičovské spravedlnosti a lásky. A právě tato rovina představuje nejvýznamnější riziko vzniku hlubokých rodinných konfliktů. Proces rozdělení majetku se může značně zkomplikovat například ve chvíli, kdy se sourozenci nacházejí ve výrazně odlišné majetkové a kariérní situaci. Pokud například starší ze sourozenců vlastní rodinný dům, vykonává vysoce nadprůměrně placenou práci a během života našetřil dostatečné množství peněz na zajištění pohodlného stáří, zatímco mladší sourozenec splácí hypotéku a živí několik členů rodiny z podprůměrného příjmu, rodiče mohou relativně snadno nabýt pocitu, že rozdělit majetek rovným dílem nemusí být optimální. Pravdou ovšem je, že podle názoru odborníků i zkušeností jednotlivých rodin se zdaleka nemusí jednat o správné řešení. Nevhodně zvolený postup může nenapravitelně narušit rodinnou soudržnost. 

Právní rovina: Může každé dítě dostat majetek v jiné hodnotě? 

V základní rovině je situace z právního úhlu pohledu poměrně jednoduchá. Rodiče mají možnost určit v závěti jiné poměry dědění nebo odkázat konkrétní části majetku jen některému z potomků. Existují však určitá omezení.

Rodiče především musejí respektovat povinný díl nepominutelných dědiců. Česká legislativa potomkům garantuje, že každý z nich musí obdržet alespoň minimální zákonný podíl. Výjimku představují pouze případy, v nichž došlo k vydědění nebo zřeknutí se dědického práva. 

Výše podílu se liší podle toho, zda se jedná o zletilého, nebo nezletilého potomka. V případě nezletilého potomka musí dítě od rodičů dostat minimálně tři čtvrtiny svého zákonného dědického podílu. Ve druhém případě, tedy pokud se jedná o potomka staršího 18 let, jde pouze o jednu čtvrtinu ze zákonného dědického podílu. 

Modelový příklad: Rodič má dvě zletilé děti (Jana a Tomáše). Bez závěti by každé z nich dostalo jednu polovinu majetku, který je předmětem dědictví. Jestliže rodič napíše závěť ve prospěch Jana, Tomášovi stále zůstává nárok alespoň na jeho povinný díl, tedy jednu čtvrtinu z jedné poloviny. Minimálně tedy získá jednu osminu z majetku. 

Právo vs. rodinné dilema

I pokud však rodiče postupují v souladu s platnou legislativou, ještě to neznamená, že jejich rozhodnutí bude potomky vnímáno jako spravedlivé. 

Rodiče mohou poměrně snadno podlehnout pokušení dorovnávat majetek takovým způsobem, že kariérně „méně úspěšné“ dítě dostane větší podíl. Právě toto rozhodnutí však může zapustit pomyslné kořeny budoucích rodinných svárů, což dokazují i reálné případy. 

„Moji rodiče odevzdali prakticky veškerý svůj majetek sestrám, nyní toho litují,“ napsal jeden z uživatelů na sociální síti Reddit. 

„Rodiče odkázali drtivou většinu majetku sestře s odůvodněním, že vychovává hodně dětí, zatímco já se rozhodl budovat kariéru. Dostala od nich celý rodinný dům, na který já musel šetřit řadu let. Jejich rozhodnutí rozhádalo celou rodinu,“ podělil se o svou zkušenost jiný uživatel. 

Právo nerovnoměrné rozdělení majetku umožňuje, má to však háček. , ...

Psychologii dědictví není radno podceňovat: Modelový příklad

Jak může rozhodování rodičů vypadat a jaké může vyvolat následky, lze ilustrovat na modelovém příkladu.

V něm figuruje syn David, který vystudoval vysokou školu a stal se manažerem ve stavební firmě. Úspěšně splatil hypotéku na rodinný dům, má dvě auta, žádné děti a partnerku, která je úspěšná programátorka. Naproti tomu druhý syn Ondřej odešel z vysoké školy, začal pracovat jako skladník a již ve 23 letech se oženil a založil rodinu. Se třemi dětmi žil dlouhodobě v nájmu, a tak se mu rodiče rozhodli pomoci tím, že na něj přepsali celý rodinný dům.

Možné dopady: Kariérně úspěšnější David může rozhodnutí rodičů vnímat jako obrovskou křivdu, protože sám musel věnovat dlouhé roky studiu a budování svého majetku. Ondřej měl podle něj stejné možnosti a bylo čistě jeho rozhodnutím, že odešel z vysoké školy a založil rodinu. Měl by si tedy nést i následky. 

Co doporučují odborníci? 

Odborníci se převážně shodují na tom, že rozdělení rovným dílem je ideální v naprosté většině případů. Tuto zásadu je podle nich vhodné porušit pouze ve výjimečných případech. 

Příkladem může být situace, kdy jeden z potomků dlouhodobě pečuje o rodiče. V tomto případě je však vhodné postup konzultovat s dostatečným časovým předstihem a stanovit jasná pravidla dědění i konkrétní formu kompenzace. Zároveň je vhodné podotknout, že určité požadavky v závěti zákon zakazuje.