Dědictví rozděluje rodiny ještě za života rodičů. „Chceme vědět, co nám jednou nechají a s čím můžeme počítat,“ brání se potomci

Rodičům přijde otázka na dědictví často nepatřičná. Jejich dospělé děti ale potřebují vědět, zda si mají vzít hypotéku, nebo s bydlením počkat. Přitom nemají právo to vědět. O majetku rozhoduje jeho vlastník.

„Chtěli bychom dceři jednou koupit byt, a proto chceme vědět, co nám jednou nechají a s čím můžeme počítat. Nejsme žádní supi,“ popsalo jedno z dospělých dětí situaci. Vlastní bydlení dnes podle analytika Vojtěcha Šmajera z OVB Allfinanz řeší lidé kolem třicítky, dědit ale mohou mnohem později. Po dnešních osmdesátnících dědí jejich děti, které se samy blíží důchodu.

Dospělé děti chtějí plánovat

Z průzkumu Partners Banky z roku 2024 vyplynulo, že 40 % lidí ve věku 18 až 26 let předpokládá, že v budoucnu něco zdědí. V rodinách se o tom ale mluví málo. Průzkum OVB a Ipsos z letošního března ukázal, že třetina Čechů se o dědictví doma vůbec nebaví a dalších 18 % jen výjimečně. V internetových diskuzích přitom lidé často popisují, že je víc než samotná částka mrzí to, že rodiče o majetku rozhodli bez nich.

Jiné děti naopak roky slýchají, že dům jednou připadne jim. Právně to ale nic neznamená. Závěť u notáře se zapisuje do neveřejné evidence a do smrti pořizovatele se nikdo nedozví, zda vůbec existuje. Rodiče navíc mohou závěť kdykoliv změnit nebo odvolat. Na ústní příslib tedy spoléhat nelze. Dětem poskytne více jistoty darování nebo dědická smlouva, kterou lze zrušit jen dohodou obou stran před notářem.

Na čem se rodina domluví, je potřeba dát na papír , ...

Nerovné rozdělení

Kromě toho, jak majetek dětem předat, řeší rodiče i to, kolik komu dát. Rozdělit ho rovným dílem přitom nemusí být vždy fér. Pokud například rodič zanechá byt za 4 miliony a jednomu z dětí dal dříve milion na bydlení, bez závěti zdědí každé dítě 2 miliony. Obdarované dítě tak od rodiče dostane celkem o milion víc. Zákon takové rozdíly sám od sebe nevyrovná. Aby se dar při dělení dědictví započítal, musí to rodič zpravidla napsat do závěti. Bez takového příkazu může dar započíst jen soud, a to výjimečně, pokud by jinak bylo některé z dětí neodůvodněně znevýhodněno.

Podobně je to i v případě, kdy se jedno z dětí o rodiče dlouhodobě staralo. Takové dítě může po sourozencích požadovat vypořádání, tedy vyšší podíl z dědictví na jejich úkor. Platí to ale jen tehdy, pokud se dědí bez závěti. A ani pak nejde o jistý nárok: prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer upozorňuje, že ke kompenzaci automaticky nedojde. Pokud chtějí rodiče pečující dítě odměnit, je proto jistější napsat to přímo do závěti.

Co radí odborníci

Samotná závěť ale nemusí spory vůbec vyřešit. Podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2025 víc než čtvrtina lidí věří, že tím předejde konfliktům v rodině. Pokud se ale děti o jejím obsahu dozvědí až u notáře, může to působit jako křivda. Proto se to musí řešit včas. Při rozhovoru s dětmi mohou rodiče vysvětlit, co kdo už dostal a proč se rozhodli majetek rozdělit právě takto. U větších majetků se už vyplatí přizvat odborníka. Advokátka Barbora Kubinová radí právě notáře nebo advokáta.

Ne každá rodina chce ale majetek řešit dopředu. „Nejlepší je nic nevyřizovat předem. Při dědickém řízení se pak všechno spravedlivě rozdělí,“ míní jedna z diskutujících. Ani dělení rovným dílem ale nemusí přinést klid. Advokátní kancelář ARROWS upozorňuje, že pokud se sourozenci u notáře nedohodnou, kdo si co vezme, často se stanou spoluvlastníky do­mu.

Proto je důležité si s dětmi sednout včas a domluvit se například na darování nemovitosti, aby děti věděly, s jakým majetkem mohou počítat. Rodiče, kteří chtějí v darovaném domě dál bydlet, si pak často nechávají zřídit služebnost dožití.

Druhou cestou je závěť, která rodičům nechává kontrolu nad majetkem až do smrti. Rodiče v ní mohou majetek rozdělit i nerovnoměrně a odměnit dítě, které se o ně staralo. Úplně vynechat děti ale nemohou, protože to jsou tzv. nepominutelní dědicové. Dospělé dítě musí dostat aspoň čtvrtinu zákonného podílu.