Začal prohlížet kontejnery za obchody. Dnes si tím vydělává přes milion korun ročně a do normální práce se už nechystá

Když se Amir Jardan prohraboval vyhozenými věcmi před obchodem s nábytkem v anglickém Southamptonu, narazil na šatní skříň, které chybělo jen pár šroubů. Zatímco ji nakládal do dodávky, všiml si, jak právě z prodejny vychází zákazník s úplně stejným novým kusem. Později zjistil, že skříň stála 330 liber, zhruba 9 600 Kč. A v tomto zlomovém okamžiku ho napadlo, že by mohl vyhozené věci začít opravovat a prodávat dál. 

Kontejnerový život na plný úvazek 

Jardan tehdy pracoval ve svých 39 letech jako technik požárních hlásičů, což mu zabralo až 90 hodin týdně. S příjmem však jen tak tak pokryl účty za sebe a svou těhotnou manželku Ruth. Když ale od roku 2023 začal obcházet kontejnery a nalezené věci opravovat, vytvořil si postupně hezký vedlejší příjem. Některé nálezy byly natolik cenné, že svůj koníček nakonec proměnil v práci na plný úvazek. Když Jardan ze zaměstnání odešel, spadla z něj podle jeho slov velká tíha a dopřálo mu to daleko víc času na rodinu. 

Do jeho aktivit se nakonec zapojila i manželka a své nálezy dokumentují na youtubovém kanálu Couple of Dumpsters. „Nacházeli jsme věci v hodnotě klidně tisíců liber, tak jsme si řekli, že to můžeme rovnou natáčet,“ uvedl Jardan pro Reuters. Kontejnerům se dnes věnuje minimálně jeden den v týdnu a ročně si tím vydělá zhruba 50 000 liber, tedy přibližně 1,45 milionu Kč. 

Mezi jeho nálezy byl třeba notebook za 1 000 liber (asi 29 000 Kč) nebo kabelka z butiku za zhruba 200 liber (asi 5 800 Kč). Nové věci si s manželkou kupují jen výjimečně a i většina nábytku a dekorací, kterými mají zařízený vlastní domov, pochází z vyhozeného zboží. Co nepotřebují, třeba jídlo nebo oblečení, rozdávají lidem a organizacím v okolí. 

Odpadky jsou stále majetkem toho, kdo je vyhodil, dokud je nepřevezmou popeláři. , ...

Poklady mezi odpadky 

Výraz dumpster diving, doslova „potápění do kontejneru“, označuje sbírání věcí, které obchody, firmy nebo domácnosti vyhodily do popelnic. Podle serveru Novinky.cz má tahle praxe v Severní Americe a západní Evropě zhruba čtvrtstoletí dlouhou tradici. Vedle lidí bez domova a sociálně slabých se k ní hlásí i část mladých lidí, kteří tímto způsobem vyjadřují nesouhlas s konzumní společností a plýtváním jídlem. Proč v kontejnerech vůbec končí položky, které se ještě dají použít? Důvody jsou většinou celkem obyčejné. Obchody vyhazují zboží, které nesplňuje normy, má poškozený nebo chybně potištěný obal, případně se ho nepodařilo včas prodat. 

Příběh Jardana přitom není vůbec ojedinělý. Podle průzkumu, který provedla platforma EduBirdie mezi 2 500 příslušníky generace Z a mileniálů, se dumpster divingu alespoň občas věnuje 31 % z nich. Pro 13 % je to dokonce hlavní zdroj jídla a základních potřeb. Nejčastěji doufají, že najdou oblečení, nábytek nebo elektroniku. Sedm z deseti to dělá především kvůli úsporám a 42 % prý takto měsíčně ušetří 50 až 200 dolarů, tedy asi 1 100 až 4 400 Kč. Téměř pětina dotázaných se za to ale stydí a nikomu o tom neříká. 

Agentura Reuters spojuje tento trend s rostoucími životními náklady a současnou nejistou ekonomikou. Finanční poradce Roger Ma ale upozorňuje, že takový přivýdělek nemusí být nejlepším využitím času. „Ten čas můžete místo krátkodobého přivýdělku věnovat tomu, abyste se zlepšili ve své současné práci a dostali za ni víc,“ říká. 

Podle Reuters může být největší nevýhodou dumpster divingu právě čas. Zabere mnoho času, přitom obvykle přinese jen malý výdělek. Je třeba zvážit, zda by nebylo lepší věnovat ho budování dovedností, kariéře v zaměstnání nebo přivýdělku s lepšími vyhlídkami. 

Prohledávání popelnic v Česku? 

Kdo by chtěl zkusit štěstí i v kontejnerech za českými supermarkety, měl by si v první řadě prostudovat zákony. Samotný dumpster diving sice žádný český zákon přímo nedefinuje, ale obsah kontejnerů zde zůstává majetkem toho, kdo ho vyhodil. A to platí až do chvíle, dokud ho nepřevezmou popeláři. Kdo si z něj něco vezme, dopouští se tedy krádeže. „Byť je to absurdní, tak i ten odpad někomu patří,“ řekl advokát Jan Černý. 

Protože má vyhozené zboží většinou jen zanedbatelnou hodnotu, jde obvykle o přestupek. Trestným činem se krádež stává, když hodnota věcí přesáhne 10 000 Kč, nebo když se člověk dovnitř dostane násilím, například zničením zámku. Problematické je i přelezení plotu. 

Jeden případ z Německa ukázal, že nejde jen o teorii. Tamní Spolkový ústavní soud v roce 2020 potvrdil odsouzení dvou žen, které si vzaly potraviny z uzamčeného kontejneru u supermarketu. Podle soudu dal totiž obchod zámkem najevo, že si chce vlastnictví ponechat, a stát tak chrání i majetek, který ztratil hodnotu. Ženy dostaly napomenutí a 8 hodin obecně prospěšných prací v potravinové bance. 

Kromě zmíněných omezení ztěžuje dumpster diving v Česku i fakt, že najít plný a volně dostupný kontejner je čím dál těžší. Od roku 2018 totiž musí obchody s prodejní plochou nad 400 m² nabízet neprodejné, ale stále bezpečné potraviny potravinovým bankám a většina supermarketů má kontejnery také zabezpečené řetězem nebo třeba umístěné v kleci. Zboží s blížící se trvanlivostí pak obchody často prodávají zákazníkům se slevou nebo například přes aplikace typu Nesnězeno­.