Chtějí po rodičích dědit miliony, na stáří je ale strčí do domova důchodců. Pak tvrdí, že je to pro jejich dobro a na pobyt nic nepřispívají

Přestože vyhláška č. 571/2025 Sb. od ledna 2026 stanovuje maximální úhradu za ubytování ve dvoulůžkovém pokoji a celodenní stravu na 18 750 Kč měsíčně, skutečné náklady na péči jsou mnohem vyšší a jejich část je hrazena z veřejných prostředků. V praxi přitom často dochází k paradoxu, kdy senioři za života převedou nemovitosti v hodnotě milionů korun na své potomky, ale v okamžiku ztráty soběstačnosti skončí v ústavní péči, na kterou děti odmítají přispívat.

Dědictví za miliony, doplatek péče už ne

Debata pod naším nedávným článkem na toto téma ukazuje, že veřejnost vnímá propast mezi děděním majetku a ochotou postarat se o nemohoucí příbuzné velmi ostře. Mnozí diskutující upozorňují na běžnou praxi, kdy rodiny považují státem dotovanou péči za samozřejmý nárok, a to i přes skutečnost, že předtím děti od rodičů získaly veškeré nemovitosti či celoživotní úspory. 

Umístění rodiče do domova pro seniory tak potomci často obhajují tím, že je to především pro jeho vlastní dobro. V zařízení totiž dostane odbornou péči a potřebnou pomoc, kterou mu rodina nemusí být schopna zajistit. Samotné využití pobytové služby však ještě nic nevypovídá o ochotě dětí finančně se na péči podílet.

“Není možné, aby rodina sebrala seniorův majetek a úspory a žádala po státu, aby se o něj důstojně postaral. DD i ty soukromé mají být pod kontrolou pověřených úřadů a mají být transparentní a veřejně známé reálné náklady, které si musí každý zaplatit sám”, uvedla paní Simona H.

Řada seniorů ze svého důchodu nemá dostatek peněz na úhradu ústavní péče. , ...

Podle červnového průzkumu Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR přitom tři čtvrtiny organizací obdržely na rok 2026 nižší dotaci než v předchozím roce. Prezident asociace Jiří Horecký tak upozorňuje, že bez zapojení vlastních rezerv klientů a případně majetkového testu rodin, přestane současný model brzy fungovat. Podle něj by mohl tento přístup do systému přinést 1 až 1,8 miliardy korun ročně.

Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům

Názory se různí a pan Kamil M. má třeba na tuto problematiku velice jasný názor: “Žádné drama. Být v domově důchodců není povinnost. Vaše vzorně vychované děti se zcela jistě o vás rády postarají do posledního dne života. Nebudete muset nikomu nic platit a vše bude v pohodě. Tak jednoduché to je.”

Jenže málokterý potomek si uvědomuje, že péče o stárnoucí rodiče není v českém právním řádu pouze morálním apelem, ale přímo vymahatelnou zákonnou povinností. Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v ustanovení § 910 jasně stanovuje, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Ta přichází ve chvíli, kdy se senior není schopen sám uživit ze svého důchodu či vlastního majetku a nepokryje tak odůvodněné životní náklady, mezi něž pak patří například nákladná zdravotní a sociální péče.

Přesný rozsah této povinnosti je upřesněn v § 915 občanského zákoníku a podle něj mají děti zajistit svým rodičům slušnou výživu. Na rozdíl od vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem zde neplatí pravidlo o shodné životní úrovni. Ale i přesto musí příspěvek pokrýt důstojné bydlení, stravu, léky i nezbytnou asistenci. Pokud má senior více dětí, dělí se tato povinnost mezi ně poměrně podle reálných majetkových poměrů, schopností i výdělků.

Senior daruje majetek a pak skončí v nouzi

Specifická právní situace nastává v případech, když senior převede svůj majetek na děti a pak když už síly docházejí, nemá finanční prostředky na úhradu specializované péče nebo zařízení se zvláštním režimem. Pro takové případy existuje v českém občanském zákoníku pojistka, kdy podle § 2068 až § 2071 může dárce dar odvolat a požadovat po obdarovaném jeho vydání či případně zaplacení obvyklé ceny daru.

Obdarovaný (obvykle potomek) se může povinnosti vrátit nemovitost či peníze zprostit jedině tehdy, pokud sám začne dárci poskytovat to, co je k odstranění této nouze potřeba. To je právě třeba doplácení chybějící částky na pobyt v domově pro seniory nebo na terénní pečovatelskou službu. Dokonce je možné odvolat dar i pro nevděk nebo při zjevném porušení dobrých mravů. Soudní praxe ukazuje, že senioři odkázaní na lůžko se do podobných žalob proti vlastním dětem pouštějí jen výjimečně. Z toho důvodu pak část rodin při čerpání státem dotovaných služeb tuto situaci vědomě zneužívá.

Při pohledu za hranice k našim sousedům je vidět, že například v Německu se snažili neudržitelné náklady na ústavní péči vyřešit přesnými příjmovými limity. V Rakousku pak šli opačnou cestou a stát na rodinný majetek sahat nemůže a nelze vymáhat ani doplatky po dětech či dědicích. To pak způsobilo značný rozpočtový výpadek v řádu stovek milionů eur.