„Ještě jsem stále soběstačná, ale dcera už mi shání pečovatelku.“ Senioři se bojí, že o jejich budoucnosti rozhodnou vlastní děti
Česká populace stárne a více než dva miliony obyvatel spadají do věkové skupiny nad 65 let. Podle dostupných údajů přitom více než polovina z nich žije ve svých bytech a domech, přičemž vcelku pochopitelně chtějí zůstat doma co možná nejdéle. Jak ale stárnou, jejich děti se o ně začínají stále více bát. Konflikt mezi dobrými úmysly dětí a touhou rodičů po samostatnosti je tak stále častějším tématem mnoha českých rodin.
Seniorka ze středních Čech má téměř 80 let, ale přesto sama chodí nakupovat, zvládne si uvařit a dokonce se stará i o menší zahrádku. Minulý měsíc si však při pádu na schodech zvrtla kotník. A přestože situace nebyla vůbec vážná, dceři to stačilo k tomu, aby své matce začala hledat pečovatelku. Přesně takový scénář popisuje jedno z vláken na diskuzních fórech. Rodin, kde řeší podobnou situaci, je mnoho. A senioři v takových případech mnohdy čelí velkému tlaku – jejich děti začínají řešit jejich budoucnost dřív, než je to podle nich třeba a bojí se, že o jejich životě již bude rozhodovat někdo jiný.
Právo stojí vždy na straně svéprávného seniora
Přestože výše popsaný scénář může v rodinách vyvolávat velké debaty, ve skutečnosti právo mluví naprosto jasně. Český občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) totiž garantuje každému dospělému člověku plnou svéprávnost, tedy právo rozhodovat o svém životě. Toto právo lze omezit jen soudním rozhodnutím, a to pouze ve vážných případech. Jednou z možných situací je třeba vážné duševní onemocnění.
V praxi to tedy znamená, že pokud je senior svéprávný, má plné právo rozhodovat o své péči. Sám se tedy rozhodne, zda pečovatelku chce nebo ne, sám může odstoupit od podepsaných smluv a sám žádá například o příspěvky na péči na úřadu práce. Děti samozřejmě mohou pomáhat – vyhledávat informace, tisknou papíry, doprovázet ho na úřad. Nemohou za své rodiče ale dělat žádná rozhodnutí.
Výjimkou je v tomto ohledu pouze opatrovnictví – pokud by například jeden z rodičů trpěl demencí, může soud ustanovit opatrovníka, kterým je zpravidla někdo z rodiny. Ten by pak mohl o jednotlivých konkrétně vymezených oblastech rozhodovat. Je to ale poměrně výjimečný institut, který soudy udělují jen v případech, kdy senior opravdu není schopný se o sebe starat sám.
Stárnutí seniorů řeší primárně jejich děti
Zajímavým fenoménem v mnoha českých rodinách je, že samotnou konverzaci o pečovatelských službách obvykle iniciují děti. Některé z nich se bojí o bezpečí seniorů a představují si nejrůznější katastrofické scénáře, jiné vidí, že na péči o své rodiče už nemají tolik času, kolik by vyžadovali a pro jiné to může být špatná zkušenost z okolí. Děti seniorů obvykle mají kolegy nebo kamarády, kteří řešili podobnou situaci dříve – a obvykle to dopadlo například nějakým zraněním seniora. Varovné příběhy jsou pro řadu dětí motivací, aby situaci začaly řešit včas.
Senioři ale mohou podobnou konverzaci vnímat jinak a hlavním důvodem jsou značné generační rozdíly ve vnímání pomoci. Mnoho dnešních důchodců pochází z doby, kdy pomoc znamenala určitou slabost nebo neschopnost, což často vede k nedorozuměním.
Pečovatelské služby mohou seniorům výrazně pomoci
Navzdory původní skepsi platí, že senioři, kteří si na pomoc pečovatelské služby zvykli, jsou v naprosté většině případů maximálně spokojeni. Konkrétní forma pomoci se liší případ od případu, ale obvykle platí, že pečovatelky pomáhají seniorům s hygienou, dovozem nebo přípravou jídla, nákupy, praní či úklidem. Nad rámec toho ale poskytují také společenskou podporu, protože pro mnoho seniorů je to jediný pravidelný kontakt, který mají.
Cena pečovatelské služby je pak od 1. ledna 2026 stanovena na maximálně 165 Kč za hodinu, což platí pro obecní i neziskové služby. Soukromé pečovatelské služby si pak mohou účtovat výrazně více. Pravda ale je, že mnoha seniorům stačí pomoc v řádu pár hodin týdně.
Udržení soběstačnosti v podobě běžného nákupu nebo vyřizování vlastních záležitostí je pro seniory klíčovým pilířem nezávislosti a důstojného života.
, ...
Při komunikaci se seniory zkuste najít kompromis
Pokud podobnou situaci řešíte i u vás doma, prvním krokem by vždy měl být poklidný rozhovor se seniorem. Bez nátlaku a bez zbytečných emocí si s ním zkuste promluvit o tom, jak si představuje svůj život za rok či za dva a zda by neocenil nějakou formu pomoci od pečovatelské služby. Je pravděpodobné, že napoprvé bude senior výrazně proti – a v takovém případě respektujte jeho rozhodnutí a nechte ho, aby se mu veškeré myšlenky rozležely v hlavě.
V případě, že by si senior nutnost pečovatelské služby nakonec rozmyslel, zkuste začít s jednou věcí týdně – například s pravidelnou pomocí s úklidem jednou za 14 dní, nebo s pouhým dovozem potravin přes služby jako je Rohlík či Košík. Jakmile si na to zvykne, můžete zkusit pomoc postupně navyšovat. Řada seniorů, kteří pečovatelskou službu dříve odmítali, po jejím využití mění názor. Rozhodnutí však vždy musí učinit senior sám a pokud jej uděláte za něj, může to vést leda tak k rodinným sporům.





Sledovat v Google Zprávách

















































