Rodičům posílám každý měsíc peníze. Partner tvrdí, že tím okrádám naši vlastní rodinu

V takovém případě se zejména z výpomoci peněžního charakteru může stát poměrně výrazné rodinné dilema. Česká legislativa sice stanovuje, že mezi rodiči a dětmi existuje vzájemná vyživovací povinnost, klíčové je však přihlédnout nejen k odůvodněným potřebám osoby, která má výživné dostávat, ale zároveň i k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům osoby, která ji má poskytovat. 

Kdy je pomoc rodičům morální volba a kdy zákonná povinnost? 

V základní legislativní rovině se této problematice věnuje především zákon č. 89/2012 Sb., tedy občanský zákoník. Konkrétně § 910 praví, že potomci a předci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 

Souběžně s tím ovšem platí důležitá podmínka: výživné je možné přiznat pouze v případech, v nichž tzv. oprávněná osoba není schopna se sama živit. Za oprávněnou osobu lze kromě dětí považovat právě některého z rodičů. 

Při stanovení výše výživného se potom posuzují nejen aktuální potřeby rodiče a jeho majetkové poměry, ale rovněž možnosti, schopnosti a stávající majetkové poměry dítěte. 

Z toho vyplývá, že pomoc rodičům je zákonnou povinností dítěte zejména ve chvíli, kdy rodič objektivně není schopen pokrýt své základní životní potřeby vlastními příjmy nebo majetkem. V praxi se nejčastěji jedná o případy, kdy se rodič dostane do nepříznivé zdravotní situace nebo těsně před odchodem do důchodu přijde o práci a nemá vlastní nemovitost ani žádné úspory, kvůli čemuž nedokáže zaplatit nájem a reálně hrozí, že by skončil na ulici. 

Mohou však nastat i situace, kdy rodiče zvládají pokrýt základní výdaje, ale nezbývají jim peníze na nadstandardní potřeby, jako jsou například sporty či jiné volnočasové aktivity, dovolené, doplňky do domácnosti nebo kvalitnější potraviny. Pokud v takovém případě rodič požádá o finanční pomoc, jedná se pouze o morální volbu potomka, zda své matce či otci podá pomocnou ruku či nikoli. Česká legislativa v podobných situacích finanční podporu ze strany dětí zpravidla nevyžaduje. 

Má přednost partner a děti, nebo rodiče? 

Odpověď na tuto otázku lze opět najít v zákoně č. 89/2012 Sb. V něm můžete narazit na takzvanou kaskádu vyživovací povinnosti, která určuje přesné pořadí, v jakém jsou osoby povinny poskytovat výživné. 

Na úplném vrcholu této kaskády se nachází vlastní nezaopatřené děti a manžel či registrovaný partner. Absolutní přednost má tedy vyživovací povinnost rodičů vůči vlastním dětem. Mezi manželi potom platí povinnost zajišťovat si vzájemně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Tyto zásady se uplatňují podle § 697 nového občanského zákoníku. 

Čistě podle zákona jsou tedy rodiče na řadě až druzí. Vyživovací povinnost dítěte vůči nim nastává až ve chvíli, kdy jsou plně zabezpečené potřeby dětí a partnera. To znamená, že dítěti náleží povinnost přispívat rodičům na slušnou výživu jen tehdy, pokud mu to majetkové poměry dovolují a neohrozí tím výživu vlastní rodiny. 

Z morálního hlediska je však situace složitější. V praxi se tak může stát, že některý z partnerů posílá peníze rodičům, ačkoliv druhý má pocit, že tyto finanční prostředky chybí v rodinném rozpočtu. 

„Každý měsíc posílám svým rodičům pár tisíc korun na přilepšenou, aby si mohli čas od času zajít do restaurace. Partner mi tvrdí, že pak tyto peníze chybí v rodinném rozpočtu,“ po­dělila se o svou zkušenost žena, která si vzhledem k povaze situace přála zůstat anonymní. 

Absolutní přednost mají podle zákona děti. , ...

Může jeden z manželů posílat rodičům peníze bez vědomí druhého?

Zde se situace komplikuje. Finanční prostředky získané v průběhu manželství zpravidla spadají do společného jmění manželů. Jestliže některý z manželů posílá rodičům významné částky bez vědomí druhého, překračuje tím meze obvyklé správy společného majetku. 

Druhý manžel v takovém případě může rozporovat platnost převodu peněz, nebo žádat finanční dorovnání při rozvodu. Automaticky to však neznamená, že peníze se stoprocentní jistotou získá zpět. Soudy přistupují ke každému případu individuálně. 

Z hlediska předcházení partnerských sporů radí většina finančních i vztahových poradců poměrně jasně: Klíčem je především otevřená komunikace mezi partnery. 

Někteří odborníci pak varují i před společným bankovním účtem na všechno. Velmi živým tématem jsou rovněž požadavky rodičů na příspěvky dětí na chod domácnosti.