Mají děti ihned po maturitě začít přispívat rodičům na nájem? Požadavky rodičů na příspěvky dětí na chod domácnosti rozdělují Česko

Právě v této otázce se řada Čechů neshodne. Zatímco někteří chtějí své potomky podporovat co nejdéle a do práce je neženou, jiní upřednostňují, aby se co nejrychleji osamostatnili. A pokud se z domova nepřestěhují a nezačnou žít sami, mohou po nich dokonce vyžadovat pravidelný příspěvek na provoz domácnosti.

Názory Čechů se různí

Podobné dotazy se často rozebírají v internetových diskuzích. Názory jednotlivých uživatelů se přitom mnohdy liší. V tematické diskuzi na eMimino.cz například jedna z uživatelek zmiňuje: „Pokud nestuduje a bydlí u rodičů, tak rozhodně ano… taky jsem přispívala rodičům.“

Další z diskutujících uvedla: „Pokud by si našel po škole práci a plánoval se záhy odstěhovat, nechala bych mu prvních pár výplat na vybavení a nějakou nutnou rezervu a nic po něm samozřejmě už nechtěla.“

Na druhou stranu další uživatelka má opačný názor: „Já bych to třeba po svých dětech nechtěla – tedy alespoň za předpokladu, že nebudou moc nároční a nebudeme doma ve finanční krizi. To raději ať si šetří a mají peníze do vlastního začátku. Po mě také peníze doma rodiče nechtěli a ani by si je nevzali.“

Maturita sama o sobě vyživovací povinnost neukončuje

Někteří lidé se domnívají, že s maturitou, a tedy koncem střední školy, zároveň končí i vyživovací povinnost ze strany rodičů. Pravdou ale zůstává, že rodiče mají povinnost živit své děti do doby, než jsou samy schopné obstarat si obživu.

Pokud dítě pokračuje v prezenčním studiu a připravuje se tak na své budoucí povolání, vyživovací povinnost rodičů obvykle trvá nejdéle do jeho 26 let. Ve výjimečných případech může pokračovat i déle, například pokud se dítě kvůli zdravotnímu postižení nedokáže samo živit.

V praxi se často může stát, že pokud chce dítě po skončení střední školy začít pracovat, může mu i několik měsíců trvat, než si najde své první zaměstnání. Pokud by po něm rodiče okamžitě vyžadovali finanční příspěvek, pochopitelně by dítě nemělo z čeho čerpat.

Češi k této otázce přistupují různě , ...

Když rodiče chtějí od svého dítěte příspěvek

V některých případech chtějí děti zůstat bydlet u svých rodičů i v případě, že již několik let pracují a stěhování do vlastního je jednoduše neláká. Někteří rodiče pak řeší, zda a v jaké výši po nich mohou vyžadovat příspěvek na domácnost.

Na tuto otázku odpovídal advokát JUDr. Milan Ficek: „Máte nárok na to, aby se výdělečně činná osoba podílela na financování společné domácnosti. Neboť rodičovská vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá pouze do doby, dokud děti nejsou schopny se samostatně živit.“

„Částka není nikde přesně zakotvena a bude se odvíjet od různých individuálních okolností vašeho případu. Nicméně, pro představu si doporučuji sečíst všechny náklady, které musíte měsíčně vynakládat na bydlení, a tyto náklady poměrně vydělit počtem osob, které v dané nemovitosti trvale bydlí a využívají ji,“ dodává Ficek. Kromě toho zmiňuje i to, že je vhodné přihlédnout k výdělkům dítěte a výslednou částku případně porovnat s cenami nájmu za obdobné bydlení ve stejné lokalitě. 

Rodiče v nájmu a rodiče ve vlastním bytě neřeší totéž

Specifická situace může nastat v případě, že rodiče neplatí nájem, ale žijí ve vlastním a hypotéku již mají splacenou. V takovém případě již náklady na bydlení prakticky nemají a domácnost řeší hlavně náklady na energie či potraviny. 

Tady již záleží na společné domluvě. Některým rodinám dává smysl i tak za užívání bytu dětem určitou částku účtovat. V jiných případech se rodiny domluví na tom, že se budou dělit pouze o reálné provozní výdaje. 

Poradkyně Katie Rose rovněž doporučuje, aby si rodina zodpověděla základní otázky, jako například: „Co je zahrnuto v ceně nájmu? Kdy může dojít ke zvýšení příspěvku? Je tato dohoda časově omezená? Co se stane v případě, že bude docházet ke konfliktům?“

Většina dospělých se neshodne také v otázce, zda by děti měly vědět o příjmech a výdajích rodičů. Hojně diskutovaným tématem je i to, od kolika let by děti měly chodit na brigádu.