Seniorka darovala za svého života byt vnoučatům. Tím je nevědomky připravila o dávky a zvýšila daňovou povinnost

Problém, se kterým se v Česku mohou potýkat rodiny, souvisí se zákonem o dávce státní sociální pomoci, který platí od října loňského roku. Takzvaná superdávka totiž zavedla majetkový test, podle kterého může vlastnictví další nemovitosti po uplynutí zákonné tříleté výjimky vést ke ztrátě nároku na dávku státní sociální pomoci. Novému vlastníkovi zároveň vzniká povinnost platit daň z nemovitých věcí, a to i v případě, že v darovaném bytě vůbec nebydlí.

Co se zdá jako dobrý nápad, může přinést problémy

Darování nemovitosti ještě za života patří mezi nejčastější formy mezigeneračního převodu majetku. Důvody jsou vcelku pochopitelné – rodiče chtějí své potomky materiálně zajistit, vyhnout se případným sporům při dědictví a zároveň vidět, jak si darovaný majetek užívají ještě za jejich života. Při darování nemovitostí je však problém, že obdarovaný automaticky vstupuje do role vlastníka. A pro Úřad práce je to naprosto zásadní informace. Pokud obdarovaný pobírá dávku státní sociální pomoci, vlastnictví další nemovitosti vedle té, ve které bydlí, může po uplynutí zákonné výjimky ovlivnit jeho nárok na dávku.

Konkrétně § 17 zákona č. 151/2025 Sb říká, že členové domácnosti nemají nárok na dávku, pokud některý z nich vlastní nebo spoluvlastní nemovitost určenou k bydlení nebo pozemek, jehož stavba je součástí bydlení. „Pro účely nároku na dávku se podle odstavce 1 nepřihlíží k jedné stavbě pro bydlení, kterou členové domácnosti užívají ke svému bydlení. Pro účely nároku na dávku se podle odstavce 1 dále nepřihlíží k jedné stavbě pro bydlení, kterou členové domácnosti neužívají ke svému bydlení, a to po dobu 3 let ode dne, ve kterém došlo k prvnímu podání žádosti o dávku, nebo od nabytí této stavby do vlastnictví nebo podílového spoluvlastnictví v průběhu poskytování dávky nebo od kalendářního měsíce zahrnutí nového člena do domácnosti pro účely nároku na dávku, který uvedenou nemovitou věc vlastní.“

Zákon tedy rozlišuje mezi nemovitostí, kterou domácnost využívá k vlastnímu bydlení, a další nemovitostí určenou k bydlení. U jedné další nemovitosti může platit tříletá výjimka, během níž její vlastnictví samo o sobě nebrání pobírání dávky. Po uplynutí této doby však může domácnost o nárok na dávku přijít, pokud nemovitost nadále vlastní a nesplňuje zákonné podmínky.

S nemovitostí souvisí i oznámení a každoroční daně 

Vedle sociálních dávek má darování bytu ještě druhou rovinu – daně. Darování nemovitosti mezi prarodiči a vnoučaty je osvobozeno od daně z příjmů. Pokud však hodnota osvobozeného příjmu přesáhne 5 milionů korun, může vzniknout oznamovací povinnost vůči finančnímu úřadu. Ta se ale zpravidla nevztahuje na darování nemovitostí zapsaných v katastru, protože si finanční úřad může potřebné údaje zjistit z této evidence. V případě paní Jarmily, která darovala byt v hodnotě 7 milionů korun dvěma vnoučatům rovným dílem, navíc každé z nich získalo podíl v hodnotě 3,5 milionu korun. Ani jedno tak nepřekročilo hranici 5 milionů korun pro oznamování osvobozených příjmů.

Novým vlastníkům vznikají také povinnosti související s daní z nemovitých věcí. Daňové přiznání se zpravidla podává do konce ledna roku následujícího po nabytí nemovitosti, nikoliv každoročně. Samotná daň se následně platí každý rok. U spoluvlastníků přitom záleží na způsobu podání přiznání. Pro naprostou většinu městských bytů je to částka v rozmezí 2 až 5 tisíc korun, ovšem vzhledem k nutnosti jednorázové úhrady to pro někoho přesto může být nepříjemná čára přes rozpočet. 

Nový vlastník darované nemovitosti musí podat daňové přiznání a každoročně platit daň z nemovitých věcí. , ...

Jednoduchá alternativa neexistuje 

Z pozice prarodičů či rodičů, kteří by rádi darovali byt, bohužel neexistuje žádná jednoduchá alternativa, která by situaci z pohledu dávek a úřadu práce nezkomplikovala. Jednou z možností je počkat s převodem až na dědictví – to je osvobozeno od daně z příjmů bez ohledu na hodnotu i konkrétní příbuzenský vztah, ovšem z pohledu dávek pak nebude pro úřady žádný rozdíl. Odložení převodu nemovitosti může ovlivnit okamžik, od kterého se její vlastnictví začne posuzovat při rozhodování o nároku na dávku.

Druhou možností je zvážit darování bytu pouze těm vnoučatům, která nepobírají sociální dávky. U ostatních členů rodiny je vhodné předem promyslet jiný způsob majetkového vypořádání. Je však potřeba počítat s tím, že při posuzování nároku na dávku mohou hrát roli nejen nemovitosti, ale také peněžní prostředky. Každé řešení je proto vhodné posoudit podle konkrétní rodinné a finanční situace.

Pokud tedy z pohledu seniora zvažujete darování nemovitosti, zkuste situaci nejprve konzultovat s advokátem specializujícím se na rodinné a sociální právo. Advokátní poradna v této situaci stojí pár tisíc korun a může ušetřit nejen spoustu dalších financí, ale také značné daňové komplikace, které by pro obdarované byly zbytečně frustrující.