Měli jsme jeden účet na všechno a byla to největší chyba našeho manželství

Jitka a Marek se brali už před osmi lety. Věděli, že spolu budou kupovat nový byt a platit hypotéku. Rozhodli se tak po svatbě pro jeden bankovní účet, na který jim budou chodit obě výplaty. Z něj se pak měly strhávat všechny pravidelné platby a každý z manželů měl mít k dispozici finance, pokud by to bylo potřeba. Měli zkrátka pocit, že se díky tomu výdaje opravdu rozdělí spravedlivě a oni se tak nebudou muset hádat o to, kdo co platí.

Jenže to, co začalo jako projev lásky, se po pár letech proměnilo spíše v pomyslné vězení. „Zjistili jsme, že když máme jeden účet na všechno, není to jen o tom sdílet všechny pravidelné výdaje, ale i ty nepravidelné. Měla jsem neustálý pocit viny. Každá notifikace o stržené platbě se stala takovým tichým podnětem k otázkám typu ‘Opravdu jsi to potřebovala?’,” líčí Jitka svou zkušenost.

„Jakýkoliv nákup věcí, které byly spíše rozmarem než nutností, pro mě byl obrovským stresem. Místo dvou dospělých partnerů z nás byli spíše dva lidé, kteří si navzájem kontrolovali kapesné. A i když jeden z nás k neuváženému nákupu nic neřekl, pořád to napětí viselo ve vzduchu,” říká o letech společného účtu Jitčin manžel Marek. 

Platby za drobnosti mohou být zdrojem stresu , ...

Psychologická past a ztráta dospělé autonomie

Má-li pár pouze jeden bankovní účet, dochází k nenápadné, ale o to nebezpečnější erozi osobní svobody. Psychologové upozorňují na to, že každý dospělý člověk by měl mít vždy možnost utratit určitý obnos peněz bez pocitu studu, viny nebo nutnosti vysvětlování. 

Jakmile tato možnost zmizí, vztah se často nevědomky přepne do dynamiky typu „rodič a dítě“. Jeden z partnerů zkrátka výdaje kontroluje a drží na uzdě, zatímco ten druhý se z nich zpovídá. 

Pároví terapeuti tak před společnými účty rázně varují. Podle nich není pro psychické rozpoložení obou partnerů vhodné, aby jejich partner viděl každou položku v internetovém bankovnictví. Může je to dokonce připravit o radost z drobností a vyvolávat stres a pocit, že musí před partnerem něco tajit. Z podobného tlaku pak vzniká takzvaná „finanční nevěra”.

Když jeden vydělává víc

Asi největším problémem při společném účtu je situace, kdy jeden z manželů vydělává víc. V tuto chvíli vzniká až toxický pocit nerovnováhy. Méně vydělávající partner má tendenci se vnitřně omezovat a cítí se jako „příživník“, i když se na oplátku stará o děti, domácnost a další věci okolo fungování celé rodiny.

Ten z partnerů, který vydělává více, může naopak sklouznout k přesvědčení, že jediné právo rozhodovat o jakýchkoliv investicích má on. Tento stav narušuje partnerskou rovnost a vytváří podhoubí pro hlubokou frustraci. 

Společný účet může být praktický i frustrující , ...

Rizika z pohledu finančních poradců

Pokud vám společný účet vyhovuje a nemáte pocit, že by vašemu vztahu po psychologické stránce nějak překážel, je dobré zvážit alespoň možná rizika. Tady už jde především o praktickou stránku celé věci, kterou spousta lidí ve stavu zamilovanosti opomíjí.

Prvním bodem je riziko zablokování účtů. Pokud by se jeden z partnerů dostal do exekuce (třeba jen kvůli staré pojistce nebo nezaplacenému paušálu v minulosti), může být od financí okamžitě odříznuta celá rodina. 

Problém nastává i v případě úmrtí partnera, a to zejména ve chvíli, kdy je účet napsaný pouze na něj. V rámci dědického řízení se totiž jeho využití může dočasně pozastavit (záleží na nastavení účtu) a druhý z partnerů se nedostane ani ke svým penězům.

Většina lidí nemyslí ani na to, že by měli mít nějakou vlastní finanční historii. Pokud by pak došlo například k rozvodu, a partner, na kterého nebyl účet vedený, by chtěl zažádat o hypotéku či úvěr, mohl by mít problém se schválením.

Jak tedy na to?

Odborníci doporučují párům takzvaný hybridní systém. Jde o to, že jeden účet je společný, přičemž každý z partnerů má ještě jeden vlastní. Na společný pak zasílají svou část na pravidelné výdaje. Někdy jde o 70 % platu, jindy o 50 % pravidelných plateb. To už záleží na dohodě manželů. Z tohoto účtu se pak hradí hypotéka, energie, pojištění, pohonné hmoty, potřeby pro děti nebo potraviny.

Zbytek výplaty zůstává každému na jeho vlastním kontě. Tyto peníze jsou například na koníčky, dárky, osobní výdaje nebo na vlastní spoření. Podobný model je výborným kompromisem a eliminuje tak nejen psychologický tlak, ale i hádky o zbytečnostech.