Nejdelší zmizení Slunce v historii lidstva trvalo 18 měsíců. Na planetě kompletně změnilo život

V roce 1349 postihla Evropu ničivá pandemie „černé smrti“, tedy moru. Důsledek? zemřela třetina až polovina obyvatel „starého kontinentu“. Přesto lze v evropských dějinách nalézt období, která byla možná ještě ničivější. O středověku se dlouho říkalo, že byl „temný“, což je dnes částečně považováno za mýtus. Existuje ovšem raně středověké období, kdy se svět skutečně zahalil do temnoty, což trvalo dlouhý rok a půl. Na mnoha místech planety Země to kompletně změnilo život.

Rok, kdy zima nikdy neskončila

Pokud se zeptáte historiků na nejhorší rok v dějinách lidstva, někteří z nich bez přemýšlení vypálí rok 536. Tehdy uvrhla záhadná „mlha“ Evropu, Přední východ a části Asie do temnoty, která trvala dlouhých 18 měsíců. „Slunce vydávalo po celý rok své světlo bez jasu. Jako Měsíc,“ napsal tehdy byzantský historik Prokopios z Kaisareie. Teploty v létě toho roku klesly o 1,5 °C až 2,5 °C, což odstartovalo hlubokou klimatickou krizi, o které ještě bude řeč.

Zastínění Slunce trvalo dlouhých 18 měsíců. K zemskému povrchu pronikalo výrazně méně slunečního světla a tepla a oblohu zahaloval přetrvávající opar. Úroda byla nedostatečná a na mnoha místech světa propukl hladomor trvající několik let. V Análech z Ulsteru se například píše o nedostatku chleba v Irsku v letech 536 až 539. Hladomory jsou známé i ze Skandinávie, Mezopotámie nebo Číny. Nedostatek potravy a slunečních paprsků navíc oslabil imunitu lidí, což se později neblaze projevilo při další katastrofě.

Co způsobilo nejhorší rok v historii?

„Zatmění Slunce“ z roku 536 bylo pro vědce dlouhou dobu záhadou. Až v roce 2018 objasnil příčinu vědecký tým vedený historikem Michaelem McCormickem a glaciologem Paulem Mayweskim analýzou švýcarského ledovce. Podle výsledků výzkumu stálo za ochlazením pravděpodobně několik mohutných sopečných erupcí. Jedna z teorií spojuje událost z roku 536 s erupcí na Islandu. Obloha tedy potemněla a slunečních paprsků se lidé severně od rovníku nedočkali ani v době, kdy je nutně potřebovali.

Rok, kdy zima nikdy neskončila, zavinila erupce sopky na Islandu , ...

Když sopka vybuchne, chrlí síru a další látky vysoko do atmosféry, kde vytvoří aerosolový závoj, který odráží sluneční světlo zpět do vesmíru. Na Zemi pak dopadá méně tepla a světla a dochází k ochlazení. Prokopiovým slovům se tedy nelze divit, byť tehdy se o příčině nic nevědělo. Tomuto jevu se dnes každopádně říká „sopečná zima“. Ta potkala lidstvo během jeho historie vícekrát. A při masivním sopečném výbuchu se klidně může opakovat i dnes.

Další katastrofy a malá doba ledová

Rokem, kdy zima nikdy neskončila, jen odstartovala série katastrof. V letech 540 a 547 totiž došlo k dalším dvěma masivním sopečným erupcím. Mezi těmito roky, konkrétně v roce 541, navíc zasáhl římský přístav Pelusium v Egyptě dýmějový mor. To, čemu se začalo říkat Justiniánův mor, se rychle rozšířilo, a to i kvůli oslabené populaci nedostatkem potravin. Nakonec zemřela třetina až polovina obyvatel Východořímské říše, což přispělo k jejímu kolapsu a transformaci.

Tehdejší environmentální faktory měly také velký vliv na rozpad perské Sásánovské říše, přesuny obyvatel z asijských stepí a Arabského poloostrova a politické otřesy v Číně. Podle vědců zároveň ovlivnily i další šíření slovanských národů po Evropě. Období, které trvalo od roku 536 zhruba do roku 660, je dnes nazýváno „pozdně antická malá doba ledová“. A dokazuje nám, jak velký vliv může mít klima na život lidstva, což je dnes velmi aktuální.

Při nynějším zatmění Slunce, které proběhne ve středu večer, si lze alespoň krátce uvědomit, jak se museli cítit lidé, když se Slunce ocitlo v temnotě. Budete-li chtít tento jev pozorovat, ještě máte čas si opatřit speciální pomůcky.