„Na Pražáka jsi v pohodě, ale stejně tě nemusíme,“ lidé z hlavního města to v zahrádkářských koloniích nemají jednoduché
Představa „vypadnout“ na víkend z velkoměsta na vlastní zahrádku zní mnoha Pražanům jako sen. Ale zatímco si v hlavě malují klid a grilování, mohou se setkat také s negativním posuzováním od místních. Jejich chování bývá pod drobnohledem a k zapadnutí mezi starousedlíky většinou nestačí být jen zdvořilý.
Pražák přijíždějící do zahrádkářské kolonie nebo na chatu na vesnici přitom nemusí dělat nic vyloženě „špatně“. Kolikrát stačí, že přijede z hlavního města drahým autem a už je vnímán jako někdo z jiné planety. A když pro něj představuje jeho chata především místo pro odpočinek, jeho sousedé mohou stejné místo vnímat jako součást širší komunity, která má svá nepsaná pravidla.
A právě noví lidé, kteří si „u nich“ koupí pozemek, často Pražáci neznalí života na vesnici, je mohou, byť nevědomky, narušovat. Média i internetové diskuse ukazují, že představa určité nevraživosti mezi vesničany a Pražany opravdu není ojedinělá a netýká se jen názorů několika „škarohlídů“. Stereotyp „Pražáka na vesnici“ je navíc v české kultuře dlouhodobě ukotvený.
„Chování Pražáků“ je diskutovaným tématem
Mnoho názorů na věc nabízí například diskuse na Redditu s názvem „Je animozita vůči Praze reálná věc nebo výmysl?“ Přispěvatel popisuje zkušenost svého kamaráda, který tvrdí, že „celá jihomoravská vesnice s jeho chatou má něco proti lidem z Prahy“. Samotnému mu to připadalo jako nesmysl. Uvědomil si ale, že sám zná téměř výlučně lidi z Prahy, a proto se zeptal na názor ostatních.
Jeden komentář, který nasbíral tři desítky lajků, vysvětlil zmíněnou animozitu následovně: „Většinou to pramení z toho, že se nějakej vidlák se slámou čouhající z bot přestěhuje do Prahe, stane se z něj velkoměšťák a když se vrátí na vesnici tak dává ostatním dost najevo že on je teď někdo a oni jsou pořád jen ti vidláci.“
Ať je to, jak chce, negativně zabarvené komentáře se na adresu Pražanů objevují v diskusích poměrně často. Někdy jde jen o poznámky typu „No jo, vždyť je to Pražák“, někdy zas o konkrétní výtky, například že si Pražáci stěžují na hluk venkova nebo se „diví, když na vesnici zakokrhá kohout“.
Na vesnici platí jiná pravidla
Na platformě Odpovedi.cz se na dotaz „Zajímá mě, proč mnozí obyvatelé naší republiky nemají v oblibě Pražáky/Pražany?“ objevují konkrétní odpovědi, a dokonce i od samotné bývalé obyvatelky Prahy. Ta popisuje, že nyní bydlí na vesnici a Pražáci ji rozčilují především v době prázdnin. Vysvětluje, že podle ní nelibost k Pražákům nepramení ze závisti, ale z jejich „bezohlednosti“.
Podle jejích zkušeností ji například ohrožují rychle jedoucí auta s pražskou poznávací značkou projíždějící vesnicí. Pražák za volantem prý ještě kroutí hlavou, jako by na silnici neměla co dělat, ale vůbec nebere v potaz, že v obci chybějí chodníky. Problém tedy může vzniknout pokaždé, když se podle místních někdo chová příliš ‚„městsky“ a nechápe lokální poměry a pravidla, která jsou pro ostatní samozřejmostí.
Praha versus vesnice objektivníma očima
Hodnotové rozdíly mezi městem a venkovem jsou natolik zajímavé, že se jim v roce 2025 věnovali třeba i výzkumníci z Masarykovy univerzity. Jejich odborný článek vydaný v Sociologickém časopise se zabýval otázkou: „Existuje v ČR polarizace mezi městy a venkovem?“ Autory zajímalo, jestli se dá u nás mluvit o podobném fenoménu, který je možné pozorovat například v západoevropských zemích nebo USA.
Závěr je vzhledem k všeobecně rozšířené představě v naší zemi pro mnohé možná překvapivý. Autoři totiž zjistili, že „hodnotová polarizace měst a venkova jako sociální hranice v ČR téměř neexistuje.“ Co je však v Česku přítomné, je symbolická hranice. Poukazování na rozdíly mezi měšťany a venkovany není totiž rozhodně ničím novým a objevuje se také v médiích. Autoři pro svůj výzkum analyzovali česká média z let 2012 až 2022 a zjistili, že rozdílné charakteristiky jsou zástupcům obou světů připisovány dlouhodobě. Média oběma skupinám přisuzují jiný životní styl, způsob komunikace nebo i chování.
A právě tato symbolická hranice může možná trefně vysvětlovat to, proč se Pražák stává v zahrádkářské kolonii „tím Pražákem“ dřív, než se stihne jakkoliv projevit. Stačí totiž, že přijede z místa, které mají lidé z vesnice spojené s odlišnými projevy. A když místní zjistí, že jde vlastně o docela normálního člověka, který jen trochu divně mluví, nezřídka přicházejí komentáře typu „Na Pražáka jsi v pohodě“. Určitá ostražitost i přesto často zůstává dál přítomná.





Sledovat v Google Zprávách


















































