„Pracovat pět dní v týdnu nechci a nebudu.“ Mladí odmítají klasický pracovní týden, ale požadují stejnou výplatu. Argument mají jednoduchý

Klíčový argument mladých potvrzuje i tzv. index prosperity – pro pětinu lidí mladších 30 let je čtyřdenní pracovní týden za plnou mzdu tím nejlákavějším benefitem, jaký jim může zaměstnavatel nabídnout. A přestože do povědomí Čechů se tahle možnost teprve pozvolna dostává, výzkumy ze zahraničí už naznačují, že se dost možná jedná o smysluplné řešení. 

Pracovní priority mladých se mění

Jeden z nejnovějších průzkumů agentury Moore Czech Republic ukázal, že bezmála polovina českých zaměstnanců by určitě souhlasila se zavedením čtyřdenního pracovního týdne. Další respondenti označili možnost „spíše pro“ a celkem tedy podporuje myšlenku kratšího pracovního týdne 67 % dotázaných. Zásadní posun v prioritách mladých potvrzují průzkumy opakovaně – podle šetření Deloitte to například vypadá, že pro generaci Z a mileniály je mnohem důležitější potřeba smyslu v zaměstnání než tomu bylo u předchozích generací. Vedoucí pozice jsou kariérním cílem pouze pro 9 % generace Z a jen 5 % mileniálů. 

Podobné postoje se objevují také v internetových diskusích, kde mladí lidé otevřeně zpochybňují, proč by měl být pětidenní pracovní týden i dnes samozřejmostí. „Pracovat pět dní v týdnu nechci a nebudu,“ píše například jeden z diskutujících. Podle něj není rozhodující počet hodin nebo dní strávených v práci, ale především množství práce, které člověk skutečně zvládne odvést.

„Čeští zaměstnanci pracují více hodin než lidé zaměstnaní v bohatších evropských zemích, jako je Dánsko nebo Nizozemsko. Tyto země ukazují, že klíčem k úspěchu není se přepracovat, ale investovat do přidané hodnoty ekonomiky. Dokud budeme mít 3. nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělané produktivní populace v EU a nebudeme více investovat do vlastních inovací, zůstaneme zemí levné práce,“ popisuje analytik Evropy v datech Adam Trunečka pro portál CFOtrends.

Mladí chtějí stejné peníze, ale méně dní v práci 

Leckoho by mohlo napadnout, že mladí chtějí za méně práce stejné peníze. Jejich argument je ale přesně opačný a debatu staví spíše kolem výsledků než kolem odpracovaných hodin. K práci totiž přistupují efektivněji než předchozí generace a mají k tomu moderní nástroje. Už jen samotná umělá inteligence dokáže spolehlivě automatizovat většinu rutinních úkolů – například rešerše, návrhy různých e-mailů či textů nebo třeba jednoduchou analytiku.

Kromě toho si zvládnou dobře nastavit práci s časem a jeho plánování. Často argumentují tím, že 4 hodiny maximálně soustředěné práce se rovnají osmi hodinám stráveným neefektivně – například přemýšlením nad více různými úkoly, dlouhými obědovými přestávkami i návštěvami kolegů z jiných oddělení. Všechny jejich argumenty obvykle směřují k tomu stejnému cíli – co nejlepšímu vyvážení pracovního a osobního života. Z jednoho z dřívějších šetření například vyplynulo, že polovina mladých by nepřijala práci, pokud by měla pocit, že to negativně ovlivní jejich rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. 

Pilotní programy ze zahraničí přináší výsledky 

V zahraničí je povědomí o čtyřdenním pracovním týdnu výrazně vyšší než u nás a mnohé firmy ho naprosto běžně zaměstnancům nabízejí. Například v rámci projektu vedeného Cambridge University ve spolupráci s organizací 4 Day Week Global byl proveden výzkum, kterého se zúčastnilo přes 60 společností s celkem bezmála třemi tisíci zaměstnanci. Firmy testovaly pracovní týden o 32 hodinách po dobu 6 měsíců. A výsledek? Celých 92 % zúčastněných firem pokračovalo s tímto čtyřdenním nastavením i po skončení pilotního projektu. Přes 90 % zaměstnanců si pochvalovalo zlepšení duševní pohody, životní spokojenosti i rovnováhy mezi prací a životem. Klesla také fluktuace zaměstnanců. 

Podobné výzkumy byly provedené i jinde – například v Německu, Španělsku nebo na Islandu. Ohlasy byly ve všech destinacích velmi pozitivní. V Česku to však prozatím nevypadá, že by se podobné opatření plošně zrealizovalo. Čas od času však některé společnosti zkrácený pracovní týden nabízejí – například v IT segmentu je to údajně až 5 % všech firem. 

Využívání moderních technologií a umělé inteligence pomáhá zefektivnit rutinní úkoly a šetřit čas. , ...

Kolik by to stálo zaměstnavatele? 

Pokud budeme uvažovat modelovou situaci, kdy zaměstnanec v průměru odpracuje 160 hodin měsíčně a dostane za to mzdu ve výši 45 000 Kč, znamená to, že jeho hodinová mzda odpovídá asi 281 Kč. Pokud by tentýž zaměstnanec dostal čtyřdenní pracovní týden, reálně by v modelovém měsíci místo 160 hodin odpracoval „jen“ 128 hodin, čímž by jeho hodinová mzda vzrostla na 351 korun. V přepočtu na odpracované hodiny by zaměstnanec dostával o 25 % více peněz a dá se očekávat, že zaměstnavatel by rád, aby hodinová produktivita takového zaměstnance vzrostla rovněž o 25 %. Mladí si ovšem nepředstavují další růst produktivity – spíše argumentují tím, že stejný výstup jako nyní zvládnou dodat rychleji. 

Někteří odborníci rovněž upozorňují, že v takovém případě by volný pátek nemusel být nutně výhodou – člověk by se po čtyřech dnech ve výrazně zvýšeném pracovním tempu v pátek nejspíše potřeboval „oklepat“ – v případě fyzicky náročných profesí by pak pravděpodobně tento volný den zaměstnanci z části prospali. Nehledě na to, že v mnoha odvětvích tyto požadavky nejsou možné – například ve zdravotnictví, ve vzdělávání nebo v dopravě. Hypoteticky by tedy zavedení čtyřdenního pracovního týdne bylo možné především ve znalostní ekonomice – kancelářských profesích, IT, marketingu nebo kreativních oborech. Na jejich uvedení do praxe si však budeme muset (minimálně v Česku) ještě nějaký čas počkat.