Dcera se odstěhovala, aby se osamostatnila. Po týdnu se vrátila, že ji měsíčně na nájem a jídlo schází 10 tisíc korun

Mít vlastní bydlení, být finančně nezávislý a žít život podle vlastních představ. To jsou cíle, ke kterým se chce řada mladých lidí po škole co nejrychleji přiblížit. Jenže první zaměstnání často nepřináší takový příjem, aby si mohli dovolit žít samostatně bez pomoci rodičů. Není se tedy čemu divit, že velká část mladých lidí zůstává bydlet s rodiči. I přesto ale současná generace Z podle statistik trend postupného odsouvání odchodu z domova dokázala zbrzdit: průměrně se osamostatňuje kolem 26. roku.

První výplata s sebou nese i velká očekávání

První výplata s sebou většinou nese velká očekávání a radost z finanční nezávislosti. Právě ukončení školy a nástup do prvního zaměstnání představují pro mladého člověka důležitý životní krok. Konečně si může rozhodovat o svém životě podle vlastních představ. Spolu s tím logicky přichází i touha odstěhovat se od rodičů a osamostatnit se. Mezi představami a realitou může být ovšem celkem velký rozdíl. 

Jednotlivé výdaje za nájem, energie, jídlo, dopravu, telefon, internet, drogerii nebo léky se postupně nasčítají do částky, která pohltí velkou část měsíčního příjmu, nebo jej dokonce přesáhne. Pak může na nutné výdaje scházet klidně i 10 tisíc korun. První zaměstnání tak nemusí automaticky znamenat finanční nezávislost. Člověk si sice vydělá své vlastní peníze, ale ještě nemusí mít příjem, který by mu umožnil samostatně pokrýt všechny náklady na život.

Podobnou zkušenost popisuje na internetovém diskusním fóru také maminka vysokoškolačky, která se rozhodla odstěhovat od rodičů a začít žít samostatně. Nadšení z vlastního bydlení ale podle ní vydrželo jen krátce. Už po prvním týdnu si dcera propočítala nájem, energie, jídlo a další běžné výdaje a zjistila, že jí při současném příjmu bude každý měsíc chybět přibližně 10 tisíc korun. Nakonec se proto vrátila k rodičům s tím, že si nejprve potřebuje vytvořit finanční rezervu.

Finanční pomoc rodičů často pokračuje i během vysoké školy. Podle průzkumů dostávají studenti, kteří už nebydlí s rodiči, v průměru přes 6 000 korun měsíčně. Ani taková částka však zpravidla nestačí na pokrytí nákladů na bydlení, jídlo a další běžné výdaje.

Po zaplacení všech výdajů mnohdy mladým lidem v peněžence moc nezbývá. , ...

Mladý člověk se teprve učí hospodařit s penězi

První samostatné bydlení bývá nejen zkouškou finančních možností, ale také praktickou lekcí hospodaření. Mladí lidé navíc mnohdy mívají o výdajích jen přibližnou představu. Ví, kolik zaplatí za nájem, ale už si často neumí spočítat ostatní výdaje. Potraviny, drogerie, oblečení nebo doprava přitom mohou v součtu představovat další tisíce korun měsíčně. Jednotlivé položky se sice zdají malé, v součtu ale dokážou rozpočet výrazně zatížit. Pokud člověk nemá příliš přehled o svých výdajích, snadno utratí více, než si může dovolit. A když se na konci měsíce objeví nečekaný výdaj, nemá z čeho ho zaplatit. Šetření samo o sobě sice může pomoci lépe zvládat rozpočet, nevyřeší ale situaci, kdy jsou nezbytné výdaje dlouhodobě vyšší než příjem.

Slabinou mladých lidí jsou i chybějící úspory

Slabinou jsou i chybějící úspory. Člověk, který doposud neměl příliš možností odkládat si peníze stranou, často vstupuje do nové etapy života bez větší finanční rezervy. Dokud všechno funguje, může to vypadat, že výplata na běžné výdaje stačí. Situace se ale rychle změní, když se rozbije telefon, je potřeba zaplatit nečekaný poplatek, přijde nedoplatek za energie nebo člověk onemocní a přijde o část příjmu. Bez úspor se tak i zdánlivě malý problém může proměnit ve velkou komplikaci. Řešením pak bývají půjčky od rodičů, odkládání plateb nebo spotřebitelské úvěry. Pokud se podobná situace opakuje, může se člověk dostat do dluhové pasti, ze které se bude obtížně dostávat.

Finanční rezerva přitom nemusí vzniknout okamžitě. Důležité je začít s částkou, kterou si člověk může skutečně dovolit odkládat, a postupně ji navyšovat. Pokud však na konci měsíce nezbývají žádné peníze ani na základní potřeby, nelze očekávat, že problém vyřeší pouhá disciplína. „Vlastní bydlení je pro mladé dlouhodobým a stále náročnějším cílem. Nejdříve potřebují rezervu na samostatný život a běžné pravidelné výdaje, později mohou řešit vlastní kapitál na bydlení. Období střední nebo vysoké školy může být vhodným momentem pro první dlouhodobý finanční plán,“ upozornil analytik Portu Lukáš Raška.

Český trh s bydlením je na pokraji kolapsu, mnohdy se na byt skládají i 3 generace. Zajímavá je také informace, v kolika letech by měl mít člověk vlastní bydlení a po jaké věkové hranici už hypotéka bolí dvakrát víc.