Rodiče nechtějí brát dětem možnost občasného lhaní a zapírání. Elektronické žákovské knížky podle nich více škodí, než pomáhají

„Neumím si představit, že bych měl žákovskou on-line. Kamufláž byla součástí hry. Na co se nepřišlo, neexistovalo,“ napsal na LinkedInu jeden táta a spustil tím debatu o tom, o co vše dnešní děti přicházejí. Když mu podle jeho slov učitelka začala psát poznámky do volných míst na začátku žákovské, dokázal je doma tajit skoro dva týdny, než si je maminka přečetla všechny najednou. „Jakože byl virvál, ovšem za těch X dní pohody to stálo,“ vzpomíná. Dnes mají obě jeho děti všechno on-line a on sám uznává, že to k době patří. Zároveň si ale říká, jestli není škoda, že víme všechno hned.

Upozornění přijde dřív než obhajoba

Pod příspěvkem se rozjela živá debata. Jeden z diskutujících označil elektronickou žákovskou za konec dětské kreativity, protože dřív se falšovaly podpisy a trhaly stránky, kdežto dnes si dítě ani nestihne připravit obhajobu. Nechyběly vzpomínky na dvě žákovské najednou nebo na vlastnoručně psané omluvenky.

„Malé podvůdky a lumpárny jsou pro život stejně důležité jako pracovitost a kreativita,“ napsal další diskutující k historce o synovi, který si místo rodičů podepsal domácí úkol tiskacím „Péťa“. Podle jiného rodiče má zase elektronická žákovská výhodu v tom, že rodič má čas do večera vychladnout. A jedna maminka si postěžovala, že když její syn dostane několik poznámek v jediný den, telefon jí pak neustále cinká.

V diskusích se přitom objevují i rodiče, kteří na své školní roky vzpomínají s nadhledem: „Taky jsme občas lhali, zapírali a vymýšleli, jak doma průšvih utajit. I to byla součást dětství.“

Ztrátu odpovědnosti popsala pro Hradecký deník i další maminka. Dřív si podle ní děti sdělení pro rodiče zapisovaly do žákovské vlastnoručně, a tak si byly vědomy své zodpovědnosti. Dnes ale termíny i pomůcky hlídají spíš rodiče, když si po večerech procházejí notifikace. Podobně je to i s domácími úkoly, kvůli kterým se večer učí celá rodina.

Co na to odborníci

Komentujícím v lecčem dávají za pravdu i odborníci. „Odpovědnosti se dítě neučí kontrolou každého kroku, ale postupným předáváním důvěry,“ říká psychoterapeutka Petra Jonášová. Podle ní dítě potřebuje zažívat přiměřené výzvy odpovídající jeho věku, protože právě z drobných každodenních zkušeností se učí, že si poradí i bez neustálé pomoci dospělých. Že to není samozřejmost, ukazují i zkušenosti učitelek prvňáčků. Podobně to vidí i psychoterapeut Martin Zikmund: „Úkolem rodiče není zabránit tomu, aby si dítě někdy nabilo nos.“

Strach z trestu vede děti k zapírání častěji než špatná známka samotná , ...

Špatná známka, kterou musí dítě donést domů a vysvětlit, je přesně taková přiměřená výzva. Jde o to, aby dítě dostalo šanci se ke známce postavit. Že na tom záleží, ukázala i známá studie švédských psychologů Håkana Stattina a Margaret Kerr z roku 2000 se čtrnáctiletými dětmi: rodiče se o dětech dozvěděli nejvíce z toho, co jim děti samy řekly, ne ze sledování.

Nizozemští výzkumníci, kteří se zabývali přímo školními aplikacemi a vedli na to téma rozhovory s žáky, rodiči i učiteli, zase upozornili, že neustálý přístup rodičů ke školním aplikacím snižuje samostatnost a soukromí žáků.

Proč děti zapírají

Školy naopak jako výhodu elektronické žákovské vidí v tom, že ji dítě nemůže ztratit ani zfalšovat. Jenže to, že dítě občas něco zatají, nemusí být podle odborníků úplně špatně. Na to upozorňuje vývojový psycholog Kang Lee z Torontské univerzity, podle kterého jsou první dětské lži vývojovým milníkem, protože vyžadují sebekontrolu a schopnost odhadnout, co si myslí druhý.

Důležitější je právě to, proč dítě zapírá. Pokud zapírá ze strachu z tvrdého trestu, problém je doma, ne v samotné aplikaci. Psycholožka Vlaďka Bartáková připomíná, že dítě, které se cítí s rodiči a doma bezpečně, mnohem ochotněji přijme jejich vedení. Strach a bolest podle ní naopak spouští přežívací mechanismus a dítě nutí se spíš bránit, než aby spolupracovalo.

Ministerstvo školství přitom od rodičů okamžitou kontrolu nečeká, podle něj stačí aplikaci zkontrolovat jednou denně. Ten, kdo si vypne upozornění na známky, dá dítěti šanci, aby se špatnou zprávou přišlo jako první a tím mu nějakou zodpovědnost vrátí. O přehled tím rodič nepřijde, jen se o známce dozví o pár hodin později a z úst svého dítěte.