Oblečení z kontejnerů na charitu končí na skládkách. Velká část darovaného textilu putuje rovnou do spaloven

Obrovské objemy použitého textilu tak míří rovnou k energetickému zhodnocení do spaloven, na skládky či se vyváží do afrických zemí, kde způsobují masivní ekologickou zátěž. Problémem odevzdaného oblečení je často také nízká kvalita a nemožnost jeho opětovného použití.

Levná móda zahlcuje kapacity třídíren

Podle údajů organizace Arnika vyhodí každý Čech ročně přibližně 15 kilogramů oblečení. V celostátním měřítku je to asi 170 tisíc tun textilního odpadu. Lidé tento materiál nejčastěji odkládají do specializovaných sběrných nádob. Přes 600 takových kontejnerů spravuje například společnost Potex. Jenže z 2 750 tun textilu, který celkem v roce 2019 lidé do nádob odevzdali, šlo na charitativní účely jen 100 tun, což je asi 3,6 % z celkového objemu.

Zbylé oblečení představuje pro zpracovatele logistický problém. Až 85 % oděvů z těchto nádob končí na skládkách a ve spalovnách. Důvodem je extrémní nadprodukce nekvalitních oděvů z řetězců rychlé módy. O takové oblečení není zájem a nelze ho využít ani pro charitativní účely, ani k dalšímu prodeji. Třídírny jsou zahlceny materiálem, který kvůli poškození či opotřebení nelze prodat ani v secondhandech a nehodí se už ani k přímé charitativní distribuci lidem v nouzi.

Obrovské objemy použitého textilu končí na skládkách. , ...

Technologická omezení současné recyklace

Oblečení z nádob by mělo zamířit primárně k charitě. Pokud jej charita nevyužije, dále by se tedy mělo dostat k recyklaci. Jenže v současnosti se globálně recykluje do podoby nového vlákna pouhé 1 % veškerých oděvů. Hlavní překážkou moderního šatstva je kombinace více druhů vláken. Mezi běžné kombinace patří bavlna s elastanem nebo vlna s polyesterem. Chemické a mechanické oddělení těchto složek je technologicky i ekonomicky natolik náročné, že se standardně v průmyslovém měřítku neprovádí.

Využívá se proto primárně mechanická recyklace nebo tzv. downcyklace. Během tohoto procesu se textilie roztrhá na menší kusy, čímž samotná vlákna ztratí až 75 % své původní kvality. Z takového materiálu vznikají čisticí hadry pro průmysl, izolační rohože do automobilů nebo speciální papír. Oblečení, které nelze dále využít pro průmyslové účely, představuje finální odpad. Zpravidla je určen k energetickému zhodnocení, protože jeho výhřevnost odpovídá hnědému uhlí.

Část textilu mizí v zahraničí

Aby se evropské trhy vypořádaly s přebytkem, vyváží se obrovské množství textilu za hranice kontinentu. Podle dat Eurostatu vyvezla Evropská unie v roce 2019 přibližně 1,7 milionu tun použitého oblečení, což je oproti roku 2000 trojnásobek. 46 % tohoto exportu směřovalo do afrických zemí a 41 % do Asie.

Jedním z hlavních afrických odbytišť je nechvalně známá ghanská metropole Accra. Týdně sem dorazí na 15 milionů kusů nošeného oblečení z Evropy a Severní Ameriky. Na místním obřím tržišti Kantamanto se obchodníci snaží oblečení dále prodat, ale až 40 % dovezených balíků je pro místní trh neprodejných a končí na nelegálních skládkách, v korytech řek nebo přímo v oceánu. Absurdní je také fakt, že z Evropy putují do tropické Afriky například zimní kabáty a jiné zimní oblečení, které místní obyvatelé nepotřebují.

Snaha o zlepšení

Aby se textilní odpad omezil, je nutné oděvy dobře třídit. Do nádob patří suché, čisté a neznečištěné oblečení. Například jeden mokrý kus může znehodnotit obsah celého kontejneru, protože se v oblečení mohou šířit plísně a další škodliviny. Oblečení by mělo být zabalené v igelitových pytlích, aby se zabránilo navlhnutí při dešti nebo transportu.

V Česku se proto usiluje o výrazné zvýšení množství vytříděného textilu, který dosud končil ve směsném komunálním odpadu. Ministerstvo životního prostředí také vypsalo dotační výzvu pro navýšení kapacit průmyslové recyklace a omezení skládkování. Jak sami zpracovatelé varují, dokud se nezmění samotný design a kvalita výrobků, situace se moc lepšit ani nemůže a levné nerecyklovatelné oblečení skončí opět ve spalovnách.