Našli jsme vůbec první vyrobené nadzvukové letadlo Concorde. Jeho interiér by dnes byl ostudou i pro nízkonákladové aerolinky

Letadla dokázala překonat jeden z přírodních zákonů, který člověka jistým způsobem omezoval, totiž gravitaci. Později navíc překonala i jednu fyzikální veličinu, a to rychlost zvuku, která činí přibližně 1 235 kilometrů v hodině (ovšem u hladiny moře, ve větších výškách je nižší). Ačkoli se to některým letadlům povedlo již dříve, prvním a komerčně nejúspěšnějším nadzvukovým dopravním letadlem pro běžné cestující byl Concorde. Víte, kde se dnes nachází jeho kultovní prototyp?

Legendární nadzvukový „stroj času“

Letadlům Concorde se často říkalo „stroje času“. Vzhledem k obrovské rychlosti a posunu časových pásem totiž mohla odstartovat z Londýna v 10:30 a v New Yorku přistát v 8:30 ráno – tedy vlastně dříve, než vůbec vzlétla. Smlouva o stavbě tohoto nadzvukového letadla byla podepsána 25. října 1962, a to mezi Francií a Velkou Británií, respektive mezi Sud Aviation a British Aircraft Corporation.

Letouny Concorde se nakonec vyráběly v letech 1965 až 1979 a létaly až do roku 2003. Známé byly nejen obrovskou rychlostí cca 2 180 kilometrů v hodině, kterou dvojnásobně překonávaly rychlost zvuku (ve větších výškách). Kvůli aerodynamickému tvaru měly také velmi stísněný interiér, který by byl dnes možná považován za ostudu i u nízkonákla­dových aerolinek. Maximální vnitřní šířka kabiny pro cestující ostatně činila 2,63 metru a maximální výška 1,96 metru.

V muzeu si lze prohlédnout i dost stísněný interiér letadla , ...

První kus je už přes 50 let v muzeu u Paříže

První a kultovní prototyp nazvaný Concorde 001 opustil továrnu v roce 1967 a následně byl testován na zemi. Vůbec první start se tak uskutečnil 2. března 1969 z Toulouse, kde byl vyroben. Později téhož roku dosáhl rychlosti Mach 1 (rychlosti zvuku) a v roce 1970 pak překonal Mach 2 (dvojnásobnou rychlost zvuku). Tuhle hranici ovšem už dříve zvládl jediný přímý konkurent Concordu, sovětský Tu-144 Tupolev, jenž však komerčně létal jen v letech 1977 a 1978.

Concorde 001 (s imatrikulací F-WTSS) nakonec nalétal 812 letových hodin a celkem absolvoval 397 letů. 19. října 1973 navždy přistál před Národním leteckým a kosmickým muzeem Francie (Musée de l'Air et de l'Espace), které se nachází v areálu historického letiště Le Bourget u Paříže. Letoun, který nikdy nelétal s pasažéry, si uchoval původní vybavení včetně kokpitu a zkušebních přístrojů a v muzeu si ho lze prohlédnout zvenčí i zevnitř.

Tragédie, která znamenala definitivní konec

Concorde původně vzbuzoval velký zájem, ten ale opadl po havárii konkurenčního Tu-144 Tupolevu na aerosalonu právě v Paříži-Le Bourget, k níž došlo 3. června 1973. Problémy činil také sonický třesk, jenž vzniká při překonání rychlosti zvuku, hluk při vzletu i velké znečištění. Nakonec bylo vyrobeno jen 20 kusů a náklady na vývoj a výrobu se nikdy nevrátily. Letadla, která začala létat komerčně v roce 1976, přesto cestující přepravovala i v novém tisíciletí.

Concordu se však stal osudným už rok 2000. Tehdy došlo k jediné smrtelné nehodě, a to u pařížského letiště Charlese de Gaulla. Záběry hořícího letounu otřásly světem. Ve skutečnosti bylo na vině úplně jiné letadlo (DC-10), které kvůli nedbalosti ztratilo při startu titanový pás z motoru. Ten jen o pár minut později prorazil startujícímu letu Air France 4590 pneumatiku. Velký kus gumy následně prorazil palivovou nádrž a došlo ke vzplanutí. Letadlo se zřítilo na hotel a celkem zemřelo 113 osob. Pověst bleskového a bezpečného letounu byla tatam. A o 3 roky později následoval definitivní konec.

Dnes žádná nadzvuková dopravní letadla pro běžné cestující nelétají. To by se však mohlo brzy změnit. Pokouší se o to například americký start-up Boom s modelem letadla XB-1. Nadzvukové létání každopádně patří třeba vedle létání „na stojáka“ k možné budoucnosti leteckého průmyslu.