Našli jsme vůbec první vyrobené nadzvukové letadlo Concorde. Jeho interiér by dnes byl ostudou i pro nízkonákladové aerolinky

Letadla dokázala překonat jeden z přírodních zákonů, který člověka jistým způsobem omezoval, totiž gravitaci. Později navíc překonala i jednu fyzikální veličinu, a to rychlost zvuku, která činí přibližně 1 235 kilometrů v hodině (ovšem u hladiny moře, ve větších výškách je nižší). Ačkoli se to některým letadlům povedlo již dříve, prvním a komerčně nejúspěšnějším nadzvukovým dopravním letadlem pro běžné cestující byl Concorde. Víte, kde se dnes nachází jeho kultovní prototyp?

Legendární nadzvukový „stroj času“

Letadlům Concorde se často říkalo „stroje času“. Vzhledem k obrovské rychlosti a posunu časových pásem totiž mohla odstartovat z Londýna v 10:30 a v New Yorku přistát v 8:30 ráno – tedy vlastně dříve, než vůbec vzlétla. Smlouva o stavbě tohoto nadzvukového letadla byla podepsána 25. října 1962, a to mezi Francií a Velkou Británií, respektive mezi Sud Aviation a British Aircraft Corporation.

Letouny Concorde se nakonec vyráběly v letech 1965 až 1979 a létaly až do roku 2003. Známé byly nejen obrovskou rychlostí cca 2 180 kilometrů v hodině, kterou dvojnásobně překonávaly rychlost zvuku (ve větších výškách). Kvůli aerodynamickému tvaru měly také velmi stísněný interiér, který by byl dnes možná považován za ostudu i u nízkonákla­dových aerolinek. Maximální vnitřní šířka kabiny pro cestující ostatně činila 2,63 metru a maximální výška 1,96 metru.

V muzeu si lze prohlédnout i dost stísněný interiér letadla , ...

První kus je už přes 50 let v muzeu u Paříže

První a kultovní prototyp nazvaný Concorde 001 opustil továrnu v roce 1967 a následně byl testován na zemi. Vůbec první start se tak uskutečnil 2. března 1969 z Toulouse, kde byl vyroben. Později téhož roku dosáhl rychlosti Mach 1 (rychlosti zvuku) a v roce 1970 pak překonal Mach 2 (dvojnásobnou rychlost zvuku). Tuhle hranici ovšem už dříve zvládl jediný přímý konkurent Concordu, sovětský Tu-144 Tupolev, jenž však komerčně létal jen v letech 1977 a 1978.

Concorde 001 (s imatrikulací F-WTSS) nakonec nalétal 812 letových hodin a celkem absolvoval 397 letů. 19. října 1973 navždy přistál před Národním leteckým a kosmickým muzeem Francie (Musée de l'Air et de l'Espace), které se nachází v areálu historického letiště Le Bourget u Paříže. Letoun, který nikdy nelétal s pasažéry, si uchoval původní vybavení včetně kokpitu a zkušebních přístrojů a v muzeu si ho lze prohlédnout zvenčí i zevnitř. 5. května 2025 byl prohlášen Francií za Historickou památku, což je označení pro významné pamětihodnosti.

Tragédie, která znamenala definitivní konec

Concorde původně vzbuzoval velký zájem, ten ale opadl po havárii konkurenčního Tu-144 Tupolevu na aerosalonu právě v Paříži-Le Bourget, k níž došlo 3. června 1973. Problémy činil také sonický třesk, jenž vzniká při překonání rychlosti zvuku, hluk při vzletu i velké znečištění. Nakonec bylo vyrobeno jen 20 kusů a náklady na vývoj a výrobu se nikdy nevrátily. Letadla, která začala létat komerčně v roce 1976, přesto cestující přepravovala i v novém tisíciletí.

Concordu se však stal osudným už rok 2000. Tehdy došlo k jediné smrtelné nehodě, a to u pařížského letiště Charlese de Gaulla. Záběry hořícího letounu otřásly světem. Ve skutečnosti bylo na vině úplně jiné letadlo (DC-10), které kvůli nedbalosti ztratilo při startu titanový pás z motoru. Ten jen o pár minut později prorazil startujícímu letu Air France 4590 pneumatiku. Velký kus gumy následně prorazil palivovou nádrž a došlo ke vzplanutí. Letadlo se zřítilo na hotel a celkem zemřelo 113 osob. Pověst bleskového a bezpečného letounu byla tatam. A o 3 roky později následoval definitivní konec.

Dnes žádná nadzvuková dopravní letadla pro běžné cestující nelétají. To by se však mohlo brzy změnit. Pokouší se o to například americký start-up Boom s modelem letadla XB-1. Nadzvukové létání každopádně patří třeba vedle létání „na stojáka“ k možné budoucnosti leteckého průmyslu.