Město, kde (ne)vládne spisovnost

Pražská mluva není dle jazykovědců ani tak nářečím, jako spíše slangem či argotem. Jde o směsici různých historických dialektů s prvky obecné češtiny, a dnes už i novodobých trendů. Mnozí lidé mají za to, že v hlavním městě by se mělo mluvit tou nejspisovnější a „nejčistší” formou jazyka. Pravdou je, že v Praze je tomu spíše naopak. A s typickými znaky „pražštiny” se setkáme dokonce v médiích a ve veřejném prostoru. 

Zatímco v minulých stoletích bylo naše hlavní město plné Čechů a zastoupení cizinců bylo spíše zanedbatelné, v současnosti se do Prahy stěhují nejen lidé ze zahraničí, ale z celého Česka. Typická pražština se tak přirozeně vytrácí a rozdíly v řeči už nejsou tak patrné. V minulosti to ale byli právě Pražané, kteří ovlivňovali podobu obecné i spisovné češtiny. Právě zde totiž vznikaly výrazy a tvary slov, které se postupně rozšířily i do dalších regionů.

Dnes už se rozdíly v mluvě stírají, „pražština“ má však stále své odlišnosti. , ...

Jak mluví srdce metropole

Jedním z nejvýraznějších rysů pražštiny je takzvané protetické v- na začátku slova. Jde tedy o situace, kdy z „okna“ vznikne „vokno“ nebo z „ohledu“ „vohled“. Tento jev ale není úplně výmyslem moderní Prahy. Sahá hluboko do historie a vyskytuje se i v jiných oblastech, třeba na Plzeňsku.

Pražáci často „polykají“ koncovky, mluví rychleji a zjednodušují výslovnost. Typická je i změna “é“ na “í“ – tedy třeba „mlíko“. A i když některé výrazy působí na jiné Čechy nebo Moraváky zvláště, pro Pražany je to přirozená součást identity.

Zajímavostí je, že se pražská mluva částečně liší i podle jednotlivých městských částí. Jinak se mluvilo na Žižkově, jinak v Dejvicích nebo třeba ve Vršovicích. Historicky měla velký vliv i němčina, což bylo znát na výslovnosti i slovní zásobě. Dnes do pražštiny víc pronikají anglicismy a slova z městského slangu, často s ironií a nadsázkou.

Pepíci z Vinohrad i z Nuslí

Termín „pražský Pepík“ má dlouhou tradici a sahá až do 19. století. Nešlo původně jen o karikaturu Pražana v hučce a s kufříkem, ale o stereotypního obyvatele hlavního města, který je podle venkovanů povýšený, příliš městský a často mluví „nečesky“. Tento obraz se postupně usídlil i v české popkultuře, například ve filmech nebo divadelních hrách.

Podle jazykovědců i historiků se „Pepíci“ často objevovali v žižkovské, vinohradské nebo nuselské podobě, přičemž byli spojováni se specifickým chováním, přízvukem i slovní zásobou. Typické byly výrazy jako „hele“, „koukej“ nebo ironické poznámky a zlehčování situací. Slang „pražských Pepíků“ měl a má silný vliv na vývoj obecné češtiny. A i když byl často zesměšňován, stal se základem pro neformální komunikaci v celé republice.

Dříve byly rozdíly i v mluvě lidí z různých částí Prahy. , ...

Kvíz: Rozumíte pražskému dialektu?

1. Jakou větu v Praze běžně zaslechnete?
a) Přijdu dýl
b) Pojedu šalinou
c) Rožni ta světla

2. Kde se setkáte „pod ocasem“?
a) U sochy svatého Václava na Václaváku
b) U koně v Troji
c) Na dvoře Národního muzea

3. Jak Pražané nejčastěji označují český jazyk na školách?
a) Češtinačka
b) Čežina
c) Čédina

4. Co znamená v pražském slangu „benátský dům“?
a) Historická budova
b) Nevěstinec
c) Penzion

5. Výraz „kaštani“ označuje:
a) Školáky v tramvaji
b) Revizory
c) Cestující, často v hromadné dopravě

6. „Keťas“ byl v minulosti:
a) Překupník, který kšeftoval nelegálně
b) Obchodník na trhu
c) Výběrčí jízdenek

7. Když někdo jede „na pankáče“, co tím myslí?
a) Na koncert punkové kapely
b) Bez placení nebo načerno
c) S přehnanou výstrojí

8. „Kecafon“ označuje:
a) Batoh
b) Magnetofon
c) Mluvítko, rozhlas nebo hlásič pro cestující

Správné odpovědi: 1a, 2a, 3c, 4b, 5c, 6a, 7b, 8c