Dnešní mládež nezná hodnotu práce, tvrdí zaměstnavatelé. Řešením mají být povinné brigády pro středoškoláky

Výhrady zaměstnavatelů vůči mladým lidem se tak netýkají pouze odborných znalostí, ale také pracovních návyků a schopnosti rychle se zorientovat v běžném fungování firmy. Část zaměstnavatelů je proto přesvědčena, že dnešní mladí lidé neznají skutečnou hodnotu práce a do prvního zaměstnání přicházejí bez potřebných praktických zkušeností. Neznamená to však, že by mladá generace pracovat nechtěla – problém spočívá především v tom, že se s reálným pracovním prostředím během studia setkává jen omezeně.

Mladým chybí zkušenosti

Čísla vyplývají z průzkumu personálních agentur Grafton Recruitment a Gi Group, kterého se účastnilo více než 324 firem a 1 500 zaměstnan­ců. Podle zaměstnanců se ve firemních procesech neorientuje 48 % absolventů, 65 % zaměstnavatelů zase vidí problém v nedostatečné znalosti fungování firmy. Právě tato mezera je příčinou debaty o povinných brigádách pro středoškoláky. Ty by se přitom daly pokrýt hodinami rozloženými během studia, letní praxí nebo několika týdny pracovního zapojení tak, jak to dnes částečně funguje na odborných školách.

Spoluautorka průzkumu Jitka Kouba vysvětluje, že tento problém není ničím novým a že si tím prošli i dnešní zkušení zaměstnanci, jen se dnes chybějícím návykům věnuje více pozornosti. Podle ní je ale o to důležitější, aby si studenti do prvního zaměstnání přinesli praktické zkušenosti už přímo ze škol, například formou stáží nebo brigád. Pak by se mohli v pracovním prostředí zorientovat výrazně rychleji a předejít řadě problémů. Jenže praktická výuka není na českých středních školách zajištěna jednotně.

Povinná praxe

Podle školského zákona č. 561/2004 Sb. je odborná praxe povinnou součástí studia na středních odborných školách (SOŠ) a učilištích (SOU): mají ji zadanou přímo v kurikulu. Na gymnáziích to ale běžné není: jejich studenti nemusí za celé čtyři roky vstoupit ani do jedné firmy. Rozdíly v praxi bývají mimo jiné i jedním z kritérií, které rodiče při výběru střední školy pro dítě často vůbec neřeší.

Tam, kde praxe je, jde většinou o jeden až dva týdny ročně ve druhém nebo třetím ročníku na šest až osm hodin denně. Organizuje ji obvykle škola na základě smlouvy s konkrétní firmou. Výjimkou jsou školy, které shánění praxe nechávají na samotných studentech. Ti si pak praxi zařizují v místě bydliště.

Většinou jde o praxi na deset pracovních dnů, a to bez nároku na odměnu, jízdné nebo stravné. Pokud se ale žák ve firmě podílí na činnosti, která firmě přináší reálný příjem, náleží mu ze zákona odměna minimálně 30 % minimální mzdy. Po zbytek studia se pak žáci k žádné další praxi většinou nedostanou, takže jde o jejich jediné setkání s reálným provozem firmy.

Středoškoláci si hledají brigády sami

Mladí lidé i přesto mají o práci zájem: zhruba devět z deseti mladých lidí ve věku od 16 do 26 let si podle průzkumu Equa bank při studiu přivydělává. Studenti si ale brigády shánějí sami a často mimo obor, který studují, protože v oboru jim strukturovanou a placenou zkušenost nikdo nenabízí. Končí tak často v řetězcích typu McDonald's nebo KFC, kde se hodinové sazby v posledních letech výrazně zvedly.

V Německu dostávají učni za podobnou praxi zákonem garantovanou odměnu už od prvního ročníku , ...

Kde to funguje jinak

V Německu přitom dostává učeň v prvním ročníku zákonem garantovanou minimální odměnu. Částka přitom v posledních letech soustavně roste: v roce 2026 dosahuje 724 eur, v přepočtu asi 17 500 Kč. U firem vázaných na tarifní smlouvu (mzdovou dohodu mezi odbory a zaměstnavatelským svazem) je odměna v průměru za celou dobu učení ještě vyšší: 1 209 eur, v přepočtu zhruba 29 300 Kč.

Ve Švýcarsku sice zákonná minimální mzda neexistuje, ale odměnu studenti dostávají a její výši si vyjednávají přímo s firmou ještě před podpisem smlouvy. Studenti v prvním ročníku dostávají mezi 400 a 800 franky měsíčně (10 400 až 20 800 Kč), ve třetím a čtvrtém ročníku už částka vystoupá až k 1 000 až 1 500 frankům (26 000 až 39 000 Kč). I bez zákonného minima to učňům dává jasnou motivaci: vědí, že za odpracované hodiny dostanou zaplaceno.

Slovensko oproti tomu v roce 2015 zavedlo duální vzdělávání: systém inspirovaný německým modelem, v němž žák zůstává studentem školy, ale zároveň má smlouvu s firmou a za odpracované hodiny dostává zaplaceno. Ve školním roce 2024/2025 se do něj zapojilo přes 10 000 žáků a přes 1 300 firem.

Podobný krok mezitím udělalo i Česko. Od ledna letošního roku má totiž duální vzdělávání pevné místo přímo v zákoně, takže školy mohou spolupracovat s certifikovanými firmami. Otázkou zůstává, jak rychle se tato možnost v praxi rozjede.