Chataři budou letos pod větším dohledem. Úřady se zaměří, zda rekreační nemovitost používají dle pravidel

V posledních letech vzrostla například popularita krátkodobých pronájmů nemovitostí, přičemž chaty a chalupy jsou pro tento účel využívány obzvláště často. Není se čemu divit, protože je možné si tímto způsobem vydělat nemalé množství peněz. Při splnění určitých předpokladů nicméně platí, že majitelům nemovitostí vzniká při pronajímání celá řada povinností. To se zdaleka nevztahuje pouze na dlouhodobé pronajímání nájemních bytů či rodinných domů, ale právě i na krátkodobé pronájmy rekreačních objektů. 

Neohlášené krátkodobé pronájmy mohou dostat majitele do problémů 

Na krátkodobém pronajímání chat, chalup nebo jiných rekreačních objektů vydělává čím dál více lidí. Například na portálu e-chalupy.cz si mohou zájemci v současnosti vybrat z více než 10 000 různých nemovitostí tohoto typu. Minimálně 1 000 rekreačních objektů se potom nachází v nabídce oblíbené platformy Airbnb. 

Ačkoliv se bezesporu může jednat o velmi zajímavý přivýdělek, je třeba myslet na dodržování zákonů. V první řadě je vhodné vědět, že pronajímání rekreačních nemovitostí může být považováno za podnikání. Pokud jej neohlásíte a úředníci tento přešlap odhalí, hrozí nemalé pokuty. To platí i v případech, kdy vlastník chaty či chalupy porušil zákon neúmyslně – jak praví jedna ze stěžejních pravních zásad, neznalost zákona neomlouvá. 

Pronajímání rekreačních objektů je v ČR stále populárnější. , ...

Krátkodobý pronájem rekreačních objektů je považován za ubytovací službu 

Hned zkraje je vhodné uvést, že v českých zákonech není pojem „krátkodobé pronajímání“ přesně definován. Z legislativních opatření nicméně vyplývá, že rozhodující je v tomto směru doba a charakter pronájmu. 

Při splnění předpokladu, že chatu či jiný rekreační objekt pronajímáte na dobu méně než 30 dnů a poskytujete k tomu rovněž další doplňkové služby, nejedná se o běžný nájem podle zákona č. 89/2012 Sb. (tedy občanského zákoníku), avšak o ubytovací službu. Pojem „další doplňkové služby“ přitom nemusí zahrnovat pouze zajištění jídla či různých aktivit, ale rovněž úklid, výměnu ložního prádla nebo internetové připojení. 

„Krátkodobý pronájem se tedy často neřídí nájemní smlouvou, ale spadá pod režim podnikání – a s tím přichází i daňové povinnosti, případně nutnost mít živnostenské oprávnění,“ vysvětluje Lidmila Maršálková ze webu bezrealitky.cz. 

Konkrétně se jedná o příjem ze samostatné výdělečné činnosti, a to podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., tedy zákona o daních z příjmů. 

Kdy přesně se krátkodobé pronajímání stává podnikáním? 

O tom, jestli majitelům rekreačních objektů vzniká povinnost odevzdávat daňové přiznání a splňovat další podnikatelské povinnosti, či nikoliv, rozhoduje několik faktorů. 

Česká legislativa v tomto směru hovoří poměrně jasně – všechny předpoklady shrnuje v § 420, který je součástí nového občanského zákoníku: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 

To znamená, že pokud ubytování poskytujete opakovaně, stáváte se podnikatelem. Kromě nutnosti podávat daňové přiznání (a s tím souvisejícím placením daní) vám tak vznikají další povinnosti. 

Službou může být například i poskytování internetu. , ...

Jaké povinnosti mají poskytovatelé ubytování? A co hrozí při porušení?

Mimo jiné je nezbytné odvést takzvaný místní poplatek z pobytu. Jeho výši si mohou jednotlivé obce v rámci zákonných mezí určovat samy. Často se jedná o několik desítek korun za osobu a den. Pokud byste poplatek nezaplatili, případně jej uhradili pozdě, obec jej může navýšit (až trojnásobně). 

Zřejmě nejzávažnějším porušením zákona je chybějící živnostenské oprávnění. V takovém případě mohou úředníci vyměřit pokutu, jejíž maximální výše dosahuje až 500 000 korun. 

Nakonec je třeba počítat s daňovými kontrolami. Ty mohou přijít i zpětně, přičemž v případě pochybení mohou úřady vyměřit sankci ve výši 20 % z doměřené daně. 

Jelikož dnes finanční úřad může získávat informace přímo od platforem, rozhodně není vhodné jej podceňovat.