Matka zavedla pubertálnímu synovi doma systém finančních odměn a pokut. Po pár měsících ho rodina nepoznávala

Karla na úvod přiznává, že svého Honzíka asi trochu rozmazlila. Vychovávala ho sama, jeho otec jen platí alimenty, ale vídat ho nechce. Žádné další děti už neměla, takže má Honza veškerou její pozornost jen pro sebe. 

„Klasické kapesné vlastně nikdy nedostával. Dávala jsem mu peníze tak, jak je potřeboval. Třeba když si chtěl něco koupit ve školním bufetu nebo jel se třídou na výlet. Často si sám řekl, co by si přál. Většinou šlo o nějaké levné blbůstky, co viděl v obchodech nebo u spolužáků,“ vypráví Karla. 

Jak ale Honzík rostl, „blbůstky“, po kterých toužil, přestávaly být levné. Najednou to byla elektronika a značkové mikiny s cool nápisy. 

„Máma i sestra mi vyčítaly, že mu všechno kupuju, ačkoli mi doma nepomůže ani s košem. Jenom se válí a já platím. Dlouho jsem se ho zastávala, ale pak jsem našla tu jednu drahou mikinu zmuchlanou pod postelí, byly na ní nalepené cucavé bonbóny. Notebook celý zaprášený, sluchátka rozbitá. Uvědomila jsem si, že si Honza těch drahých věcí vůbec neváží.“

Nový systém, nová pravidla

Karla si vzala syna na kobereček a po dlouhém kázání mu představila nový domácí systém. Pokud chce drahé věci, musí si na ně sám našetřit. Z peněz, které vydělá umýváním nádobí (10 Kč), nošením nákupů (20 Kč), vynášením koše (5 Kč) a luxováním (20 Kč). Zároveň bude povinnen udržovat pořádek ve svém pokoji, za což mu máma platit nebude, protože by to měla být samozřejmost. Zato bude dostávat pokutu 5 korun pokaždé, když tam Karla najde svinčík. 

Pomoc v domácnosti by měly děti brát jako samozřejmost. , ...

„Zpočátku to moc nefungovalo, Honza byl pořád strašně líný a do ničeho se mu nechtělo ani za ty peníze. Zlomilo se to až ve chvíli, kdy pochopil, že mu opravdu už nic nového nekoupím,“ říká Karla. 

Chlapec si nakonec na systém zvykl a měsíčně si „vydělá“ okolo 1100 korun. „Když u nás byla na obědě sestra s rodinou, sklízel po nich nádobí ze stolu a hned ho umyl. Vůbec ho nepoznávali,“ chlubí se maminka. 

Moderní doba plodí líné děti

Možná si teď říkáte, že Karla udělala chybu, když Honzíka k pomáhání v domácnosti nevedla odmalička. Podle průzkumů ale zdaleka není sama. Například deník Daily Mail před několika lety zveřejnil pozoruhodnou statistiku: Rodičům doma s ničím nepomáhají celé tři čtvrtiny dětí!

Odborníci se přitom většinou shodují, že motivace k domácím pracím finanční odměnou není nejvhodnějším řešením. 

„Placení je věcí podle zvyku každé rodiny. Osobně placení za domácí práce nepreferuji, dospělí také nemají plat za vaření, praní, žehlení a úklid,“ uvedla pro web Maminka.cz dětská psycholožka Jitka Jeklová. 

„Pokud dítě dostává peníze za úklid nebo za školní výsledky, může si zvyknout vnímat povinnosti jako obchodní transakci, místo aby je bralo jako přirozenou součást rodinného života,“ míní lektorka finanční gramotnosti Veronika Kalátová z Finanční Akademie. 

Některé úkony zvládnou už velmi malé děti. , ...

Začít se musí co nejdříve

Podle Jitky Jeklové by rodiče měli zapojovat děti do domácích prací co nejdříve, aby se to pro ně stalo rutinou. „Už velmi malé dítě zvládne nachystat příbory na stůl či odnést použité věci do koše na špinavé prádlo,“ říká psycholožka.   

Dítě by se mělo naučit, že úklid domácnosti je zodpovědností celé rodiny, a nikoli jen upracované matky. A že každý by se na něm měl podílet určitým dílem bez očekávání finančního ohodnocení. 

Finanční odměnu odborníci schvalují spíše jen v případě nárazových větších prací, jako je třeba shrabání listí na zahradě nebo umytí auta. To už nejsou běžné úkony, které je třeba vykonávat každý den, a odměna je tedy namístě. 

Ne každý rodič vytrvá

Lehce se to řekne, ale v praxi se to rodičům nakonec často vymkne z rukou. Zatímco velmi malé děti mohou vnímat lehké domácí práce jako zábavnou hru, v určitém věku je to přestane bavit. Najednou máte doma puberťáka se zmuchlaným oblečením pod postelí a drobečky v klávesnici. Desetkrát vám odkýve, že to nádobí umyje, ale nikdy se k tomu nedokope. Potom je možná příklad paní Karly inspirující. Důležité je vytrvat a zavedený systém důsledně dodržovat.