V lesích právě začali růst nebezpeční dvojníci oblíbených hub. Záměna často končí otravou

Jenže zatímco mnozí z nich se pravidelně chlubí vzácnými úlovky a následně z nich připravují lahodné pokrmy, zdaleka ne každý sběr končí takto pozitivně. Každoročně se bohužel objevují případy, kdy se tato oblíbená činnost promění spíše v nepříjemný zážitek, který může v extrémních případech končit i nechtěnou návštěvou zdravotnického zařízení. Obzvláště velké riziko hrozí u určitých druhů hub, které je možné poměrně snadno zaměnit za jejich jedovaté dvojníky. Pozor byste si v tomto směru měli dávat například na následující druhy. 

Liška obecná a její dvojník lištička pomerančová 

Liška obecná se řadí mezi houby, které jsou mezi českými sběrateli dlouhodobě nesmírně oblíbené. Není se čemu divit, protože takřka nikdy nejsou červivé a kromě dlouhé trvanlivosti nabízí příjemnou, mírně kořeněnou chuť s ovocným nádechem. Ve zdejších lesích se navíc vyskytují v poměrně hojném počtu, a tak přirozeně končí ve sběratelských košících velmi často. 

„Tradiční“ lišky obecné jsou velmi zdravé a jejich konzumace lidskému tělu prospívá, pokud jsou konzumovány v přiměřené míře. To však nelze jednoznačně konstatovat o jejich dvojníkovi, který nese název „lištička pomerančová“. Ten je v mnohých atlasech hub považován za jedovatý, i když v posledních letech se o jeho toxicitě vedou mezi odborníky diskuze. 

Jak rozpoznat lišku obecnou? 

Liška obecná, která je známá rovněž pod názvem Cantharellus cibarius, má několik typických znaků. 

V první řadě je vhodné věnovat pozornost jejímu klobouku. Ten by měl být nepravidelně zvlněný - „jako by nejdříve mírně popraskal a poté by se každý jeho kus zvlášť zakroutil,“ píše se v oblíbené knize Houby od nakladatelství Euromedia. Klobouk bývá obvykle široký okolo 10 až 60 milimetrů, nicméně výjimečně může jeho šířka dosáhnout až 100 milimetrů. 

Třeň bývá tradičně masitý a poměrně pevný. 

Nejčastěji na ni můžete narazit ve smrčinách od středních poloh výše, a to v listnatých i jehličnatých lesích. 

Liška obecná je velmi chutná. , ...

Jak poznat lištičku pomerančovou? A co hrozí při její konzumaci? 

Oproti tomu klobouk lištičky pomerančové bývá obvykle pravidelný, přičemž ve spodní části se nachází drobné symetrické lupeny živě pomerančové barvy. Jeho šířka se ve většině případů pohybuje v rozmezí od 20 do 100 milimetrů. 

Třeň je ve srovnání s jedlou liškou obecnou zpravidla tenčí a ohebnější. 

Tato houba roste zpravidla v opadu, případně na tlejícím dřevě jehličnanů. 

Lištička pomerančová se dříve označovala za jedovatou houbu, které by se sběrači měli zcela vyhnout. Dnes ji však atlasy označují spíše za nejedlou. Ačkoli obvykle nezpůsobuje život ohrožující otravy, může vést k výrazným zdravotním komplikacím doprovázeným silnými bolestmi břicha, zvracením nebo dehydratací.

Lištička pomerančová má zářivou barvu. , ...

Kozák březový vs. hřib žlučník 

Další dvojici hub, kterou není radno zaměňovat, představuje kozák březový s hřibem žlučníkem. Zatímco první jmenovaný je považován za velmi chutný druh, konzumace toho druhého je spíše negativním zážitkem. 

Jak identifikovat kozák březový? 

Kozák březový je charakteristický polokulovitým kloboukem, který postupně přechází v poduškovitý tvar. Šířka klobouku se běžně pohybuje v rozmezí od 50 do 120 milimetrů, nicméně čas od času je možné narazit i na kozáky březové s kloboukem, jehož velikost dosahuje až 150 milimetrů.

Typické jsou u této houby rovněž rourky, které jsou zpočátku bílé, ale poté začínají získávat spíše odstín šedohnědé. 

Jak poznat hřib žlučník a co se stane, pokud jej sníte? 

Šířka klobouku u těchto hřibů běžně dosahuje až 150 milimetrů, výjimečně však tyto houby mohou být i širší. 

Klíčové je však sledovat rourky. Ty jsou v tomto případě bílé pouze u velmi mladých hub. Velmi brzy však začínají růžovět, přičemž v dospělosti jsou nepravidelně hranaté a při poranění rezaví. Rourky kozáků březových obvykle nerůžoví. 

Hřib žlučník je velmi hořký. , ...

Pokud hřib žlučník okusíte, pravděpodobně vás ihned zastaví nepříjemná hořká chuť. Žádné toxické látky se v něm nicméně nevyskytují. To však neplatí o řadě jiných druhů, které lze snadno zaměnit. Za zmínku stojí například ucháč obrovský, který si snadno spletete s ucháčem obecným.