Rodiče mi přestěhováním z bytu do domu zničili dětství. Děti jsou v bytech často šťastnější, ukazují průzkumy

Jak uvádí výsledky šetření Životní podmínky (EU-SILC), které v ČR provádí Český statistický úřad (ČSÚ), v rodinných domech u nás žije zhruba 43 % domácností a v bytových domech 56 % domácností (zbylé 1 % připadá na jiné budovy jako fary). Podle posledního Sčítání lidu, domů a bytů je u nás okolo 1,6 milionu bytových jednotek, ve kterých žijí více než 2 osoby. Často se jedná o rodiny s dětmi. Někteří rodiče se přitom cítí provinile, že nemohou svým potomkům nabídnout bydlení v rodinném domě. Mnohdy ovšem zbytečně. Některé děti totiž bývají v bytech šťastnější.

Dům není zárukou šťastného dětství

Velký pokoj a zahrada mnohdy nevynahradí možnost jednoduše vyběhnout ven za kamarády. Z okrajových čtvrtí navíc musí děti často někdo vozit do školy, na kroužky nebo za přáteli. Ve městě mohou být dříve samostatné. Podle průzkumu společnosti Ipsos pro Velux má 68 procent dětí v České republice vlastní pokoj. Pokud děti pokoj sdílejí, většinou pouze s jedním sourozencem. Sdílení pokojů může být častější právě v menších bytech, jenže to nemusí být zase takový problém. Samotná velikost prostoru přitom nemusí být pro spokojenost dítěte rozhodující.

Důležitější než samotný prostor jsou rodinné vztahy , ...

Také zahraniční výzkumy ukazují, že velký dům a vlastní zahrada samy o sobě dětem spokojené dětství nezaručí. Pro jejich každodenní život může být mnohem důležitější, zda mají v okolí kamarády, mohou se bezpečně pohybovat venku a nejsou při každé cestě do školy nebo za zábavou odkázané na rodiče. Dítě žijící v bytě uprostřed čtvrti plné vrstevníků tak může být spokojenější než dítě ve velkém domě na okraji města, které se bez odvozu autem téměř nikam nedostane.

Podobně mohou změnu bydliště vnímat i dospívající děti, pro které jsou vztahy s vrstevníky stále důležitější. „Když jsme bydleli ve městě, mohl jsem večer jednoduše vyjít ven a za pár minut jsem byl s kamarády. Po přestěhování do domu za městem se všechno změnilo. Každou cestu musím plánovat podle autobusu nebo prosit rodiče, aby mě odvezli. Kamarádi se večer spontánně domluví, že někam půjdou, ale já často zůstanu doma, protože se tam nemám jak dostat,“ popisuje jeden z dospívajících.

Sídliště z pohledu rodičů a dětí

Že stěhování z bytu do rodinného domu nemusí dítě vnímat jako změnu k lepšímu, dokládá také zkušenost jednoho z diskutujících. „Rodiče se rozhodli odstěhovat z bytu do rodinného domu hlavně kvůli mně. Mysleli si, že zahrada, vlastní pokoj a více prostoru mi zajistí lepší dětství. Já to ale vnímal přesně opačně. Ze dne na den jsem přišel o kamarády, které jsem měl v okolí, do školy jsem to měl mnohem dál a prakticky všude mě museli vozit rodiče. Po přestěhování jsem se cítil izolovaný a dlouho jsem rodičům vyčítal, že mi tím zničili dětství.“

Pohled na sídliště očima dítěte a dospělého se může lišit. Co rodič vidí jako malý byt, hluk a beton, může dítě vnímat jako prostor pro hru, dobrodružství, kamarády a svobodu. Zahrada není automaticky dětský ráj. Někdy tak vzniká zajímavý paradox. Rodiče koupí dům hlavně „kvůli dětem“, ale těm se tam nelíbí. Jak se ostatně ukazuje, městské děti mohou na vesnici i trpět. Pro řadu rodin je tak skutečně lepším řešením byt, a to i kvůli skutečnosti, že jde často o finančně méně náročné bydlení. Bydlení ve městě má samozřejmě i své nevýhody, například větší hluk nebo hustší dopravu.

Děti dnes mohou ve městech dovádět na mnoha dětských hřištích , Filip Albert /...

Co si o tom myslí samotní dospělí?

Mnozí se cítí provinile. Jiní ale zvolili kompromisní řešení. „Tak my to vyřešili tak, že jsme po svatbě koupili byt v centru města, ale se zahradou. Naprosto ideální, děti mám kde vypustit, ale nejsem nikde na vsi odkázaná na dopravu autem, všechno v ulici, škola, školka,“ uvedla jedna z maminek v diskuzi na portálu eMimino. Takové řešení může být pochopitelně finančně náročnější, některým rodinám ale může vyhovovat. Ani zahrada v centru města samozřejmě nezaručuje ideální životní prostředí, podobně jako pobyt mezi bytovými domy.

„Jako dítě jsem vyrůstal v bytě a nyní jsem dobře přizpůsobený a šťastný dospělý. Ve skutečnosti mám na sídliště a děti ze sousedství skvělé vzpomínky. Domov tvoří lidé, ne budova,“ vysvětluje jeden z diskutujících na Redditu a další s ním souhlasí: „Mezi mé nejhezčí vzpomínky patří pobíhání po ulici na našem sídlišti! Právě komunita vytváří domov a na štěstí a zdraví dětí se podílí řada faktorů.“ Děti navíc mohou často město opustit alespoň na nějakou dobu. Některé vyrážejí k prarodičům na vesnici o prázdninách či víkendech. Další si samy vyhledávají aktivity a chtějí jezdit na letní tábory.